Vodu používá z vlastní ministudně, o proud se postarají solární panely a větrník, topí si vlastním dřevem. S vajíčky to nebývá žádná sláva - nejméně čtvrthodinu musí za nimi kráčet úzkými lesními cestičkami do nejbližší vesnice, což mu ovšem v zimě led a sníh znemožňují. Označení poustevník se však brání jako čert kříži.

„Mám spoustu přátel a známých, jednou dvakrát týdně se za mnou někdo z nich zastaví,“ chlubí se šedovlasý muž s tváří ošlehanou větrem.

Na jiné planetě

Přiznává, že když se v roce 1962 nastěhoval do světa stromů, mechu a ticha, netušil přesně, do čeho jde. „Až do roku 2003 jsem obhospodařoval 80 hektarů lesa od chvíle, kdy jsem po dědečkovi zdědil les a chatu,“ vypráví u šálku čaje s vlastnoručně vypěstovanou mátou s tím, že své „polesí“ sice prodal, avšak náleží mu právo pobytu až do konce života.

Günther Hamker

Günther Hamker

FOTO: Profimedia.cz

Vybavení „chatrče“ si pořídil na bleších trzích nebo od známých, kteří si obměňovali zařízení bytu. Na stěnách visí historické mapy a rodinné fotografie z počátku dvacátého století. Přátelé mu věnovali „vysloužilou“ televizi a starý laptop. „Chtěli mi vnutit i chytrý telefon, ale to jsem rozhodně odmítl,“ usmívá se.

Na život, po němž mnozí lidé vyčerpaní velkoměstským stresem sní jako po posledním, nicméně převážně dočasném východisku, nenechá Hamker dopustit. Ráno si vyrazí se zapůjčeným bernským salašnickým psem Ronem na procházku.

O fitness-centrum se zajímat nemusí. Každodenní fyzická práce v lese a kolem „chýše“ mu dává zabrat. Když si chce odpočinout, čte si nebo si pouští klasickou hudbu, nejraději Chopinovy klavírní koncerty.

V létě působí les idylickým dojmem. Hamker sedí na zápraží pod více než třicet metrů vysokým kaštanem, který vysadil jako chlapec. „Věřte nevěřte, hosté z města se mi nejpozději do půlhodiny svěří, že si připadají jako na jiné planetě“, podotýká.

Přesadit? Ani náhodou

Večer pak Günther Hamker nasedne do starého auta a odveze Rona jeho pánu Hansjörgu Spörrimu do vesnice. Se Spörrim, majitelem obchodu se zahradnickými potřebami, se znají takřka 35 let.

„Je to pozoruhodný muž a odloučenost potřebuje“, říká Spörri. „Nedokážu si představit, že by se nechal přesadit do města.