Druhou bombou bylo, že odmítl jakékoliv ocenění spojené s velkými financemi: čtyři roky po vyřešení Poincarého domněnky nepřevzal ani Fieldsovu medaili, něco jako Nobelovu cenu pro matematiky. Podobně se postavil k rozhodnutí renomovaného matematického Clayova institutu udělit mu tzv. Cenu milénia a s ní spojený milión dolarů (23,8 miliónu korun).

Hrnuly se mu nabídky na nejrůznější pozice či zaměstnání, ale génius se začínající lysinou, dlouhými vlasy a tmavým plnovousem vše odmítl a médiím se zcela vyhýbá. Jako důvod uvedl péči o svou matku, s níž bydlí na sídlišti petrohradského předměstí Kupčino.

V jednom z mála rozhovorů řekl ruské agentuře Interfax, že ceny nepřijímá z jednoduchého důvodu: „Krátce řečeno jsem nespokojen s organizací matematické společnosti. Nelíbí se mi její rozhodnutí, považuji je za nespravedlivá. Myslím, že příspěvek amerického matematika Richarda Hamiltona při dokazování domněnky nebyl menší než můj.“

Není celebritou

Ruská média představují rodáka z tehdejšího Leningradu ráda jako skromného, nesobeckého, ale zároveň hrdého muže. Povídá se, že Perelman nesnášel novinářské obležení kolem svého domu a snahu médií udělat z něj celebritu. Proto se stáhl ještě více do ústraní a třeba několik dní vůbec nevycházel z bytu.

V současné době se mumraj žurnalistů značně zmenšil. Chtěla toho využít Komsomolská pravda k rozhovoru před matematikovou blížící se padesátkou 13. června. Jenže Perelman oslavy nechce. Už před několika lety ukončil své působení na petrohradském Institutu a přerušil údajně i kontakty s některými známými. Dokonce se rozšířily zvěsti, že už ho matematika nezajímá a že zvažuje vystěhovat se do Švédska.