Příběh pro filmový scénář se tu nabízí. Jako dítě koktal, neměl sebevědomí. Když stál na autobusové zastávce a měl říci Harrachov, nevypustil ani hlásku. Radši ukázal řidiči lístek, kde byl napsán cíl jeho trasy, jinak by nedojel. V patnácti se mu začal ale psát příběh, který se stal životním.

„Kamarád měl vymakaná záda a cvičil shyby s batohem na zádech, tak mě pozval na trénink. Potom jsem si řekl, že ho překonám, to je vlastně celý. On dělal ve sklepě brutální tréninky, třeba 300 shybů za trénink, já tohle dělal třeba čtyři hodiny, takže hustý,“ vzpomíná dnes na pionýrské období Kareš, který se přítahům těla na hrazdě věnuje už více než čtvrt století.

Technika hraje podle Kareše obrovskou roli.

Technika hraje podle Kareše obrovskou roli.

Začátky byly kruté. Podhmatem dal sedm opakování, nadhmatem tři. Jenže dřel. Kus železa a vůle měly navrch. Překonával zklamání, nedůvěru, ostych.

Dnes s ním má konkurence problém. Malá země uprostřed Evropy má muže, který patří mezi nejlepší na světě. Z několika miliard lidí je na čele člověk, který si trénuje uprostřed Prahy. Kousek od Kotvy dře od šesté hodiny ranní.

I dvacet klientů denně

„V mládí jsem neznal nic jiného, tak jsem cvičil a nepoužíval činky. Kdybych je tenkrát měl, tak shyby dnes vůbec nedělám, byla to vlastně náhoda. Vytrvalost mám proto, že lezu po skalách, dělám prvovýstupy. Pokud člověk visí ve stěně několik hodin, vrtá vrtačkou a tahá batohy, tak získá obrovskou vůli, je to takový masochismus,“ přiznává Kareš, jemuž náhoda ovlivnila život. Kdyby jako dítě nekoktal, asi by dnes neměl své fitko, kam za ním míří desítky klientů. Někdy má i dvacet lidí za den.

„Mám klientelu, která si chce povídat a nechce být rušena. Chce se svěřovat, chce se v šatně potkávat s lidmi, kde se nemusí bát, jestli jim někdo něco ze skříňky ukradne. Přitom nejde o to, kolik ti lidé mají peněz. Hodil jsem ceny takové, že se lidé zaleknou, tím pádem jsem elimininoval zloděje, nikdy se tu nic neztratilo. Jde o komunitu, která se mezi sebou zná. Samozřejmě další lidé mohou přijít, to není problém. Ano, chodí sem i milionáři a miliardáři,“ říká po tréninku, popíjí proteinový nápoj a žíly mu tepou zpod trika.

Nejde to tahat rukama

Mezitím projde jedna z nejznámějších českých zpěvaček. Také klientka. Bez ohledu na finanční stav konta radí, předvádí, motivuje. Posilovna, která by díky svým klenbám mohla být klidnou a romantickou vinárnou. Ne!

Tady jsou hrazdy ode zdi ke zdi, zrcadla a starý blikající kazeťák, ze kterého se line nekončící tuc, tuc, tuc. Tady se neprolévají hrdly drahá vína, tady jde leckdy o mnohem více. Někdy z mozolů teče i krev.

„Problém je, že mraky lidí si myslí, že shyby umí. Musíte si uvědomit, že pokud chcete dlouho vydržet, musíte zapojit velké svalové skupiny, počínaje břichem a konče prsními svaly. K tomu musíte eliminovat ruce, a to je ten největší problém. Každý to tahá rukama, ty odejdou a skončí,“ vysvětluje samotný základ Kareš. Tisíce a tisíce opakování. Sám jich dá v průměru 200 až 500 za trénink.

Jan Kareš předvádí techniku shybů

Jan Kareš předvádí techniku shybů.

„Pokud někdo přijde, řeknu mu, že na techniku jich potřebuje 30 tisíc, což považuji za minimum, až je udělá, ať přijde opět, poradím dál,“ nemá problém muž, který je také vášnivým cukrářem a kuchyňským kutilem.

Pro rekordní pokusy si vymyslel i své fitness koláče. Aby toho nebylo málo, k posilovně přidal i firmu na zdravé sladkosti. Dokonce se vrhnul i na vánoční cukroví.

Mezinárodní spolupráce

Pokud pojedete roky v Karešově tempu, můžete se pokoušet o rekordy. Jemu pomohla opět trochu náhoda. Kamarád organizoval soutěž v České televizi v hádání – „Jaký rekord je v“. A shyby nechyběly. Tenkrát šlo o 720 pokusů za hodinu.

„Neznal jsem pravidla a střídal úchopy. Nakonec jsem jich dal myslím 660 a oni mi to uznali jako český rekord, ale teď by to neprošlo, protože pravidla jsou jiná, nesmí se třeba střídat úchopy,“ vzpomíná rekordman.

Kareš v současnosti drží čtyři světové rekordy. V kuse dal 232 shybů, za šest hodin 3450, za dvanáct hodin 4910 a za čtyřiadvacet hodin 6800 shybů.

„Tam jsem ale skončil za 22,5 hodiny, vybodnul jsem se na to, protože to stačilo. Příští rok se pokusím překonat tři rekordy – v kuse, potom za dvanáct hodin a opět čtyřiadvacet hodin. Měl bych shybovat s člověkem, který je za mnou druhý. Je to Američan John Bocek. Pozval jsem ho do Prahy, on mě do Ameriky,“ přibližuje plány pro rok 2016 Kareš, který svoji životní cestu stále moc nechápe.

„Proč zrovna já mám rekordy ve shybech? Nemám na to postavu, shyby mě v podstatě nebaví. Já mám rád fitness, lezu po skalách a shyby jsou jen doplněk,“ usmívá se muž, který se stal světovým rekordmanem, protože byl před lety koktavým dítkem.