„Čtyřicet eur za osobu zahrnuje jídlo i pití. Je to sázka do loterie. Nikdy netušíte, kdo vám bude vařit a kdo se posadí vedle vás ke stolu,“ nechal se slyšet před návštěvou klubu.

Super-kluby lákají hosty naslepo: baštu připravuje jeden z nich, tedy kuchař-amatér, a „posádka“ u stolu se zpravidla vidí poprvé.

Do Spolkové republiky tato novinka dorazila z Londýna a báječně se jí daří: v německých velkoměstech se zformovala bratrstva milovníků překvapení u stolu i na něm jako houby po dešti.

Astrid Paulová (49) patří mezi průkopníky a hvězdy zároveň. Její „čekačka“ čítá přes 150 zájemců, kteří moc stojí o to, přijít si pochutnat, ti odvážnější i zavařit do jejího hotelu v Udenheimu.

„Není to žádná bonanza. Zisk se pohybuje plus minus kolem nuly,“ svěřuje se týdeníku Focus. „Mám ale ráda lidi, jsem zvědavá a navíc se vracím do dětství. Rodiče, po nichž jsem hotel převzala, si jednou za měsíc udělali sanitární den. Sezvali příbuzné a známé, sami se chopili vařečky a hodovalo se a klábosilo až do rána bílého,“ vybavuje si.

Někteří se připravují týdny

V super-klubu v Bad Neuenahru poblíž Bonnu to chodí tak, že kuchař-hostitel se připravuje nejméně tři týdny předtím, než dočasně obsadí kuchyň. Domluví si termín, okoukne budoucí pracoviště, upřesní si, jaké suroviny si sám přinese a jaké nakoupí restaurace.

„Někteří absolvují takovou obhlídku třeba i čtyřikrát, kaskadéři do toho naopak jdou z jedné vody načisto,“ podotýká Anette Spielmeierová (37), majitelka klubu.

Bernd Hurth si s manželkou nakonec znamenitě „pošmákli“. Už ví, čím se blýskne v listopadu, kdy se přesune od stolu ke sporáku. „Bude to husa. Recept samozřejmě neprozradím,“ usmívá se.