Článek
Madeirská vína jsou ve světě vín něčím zcela specifickým. Místa pro pěstování vinné révy je na tomto hornatém ostrově nedostatek a vzhledem k tomu, že by se mu v nadmořské výšce kolem 1000 m n. m. již příliš nedařilo, zvýšení produkce nepřipadá příliš v úvahu. O to více se však musí místní producenti soustředit na kvalitu svých vín.
Ač je madeirské klima velmi příjemně vlhké a mlha zde často halí vrcholky hor, půda je zde vysoce propustná, a tak musí vinaři zavlažovat své vinice ze systému levád, které jsou opravdovým pokladem. A nejen z pohledu vinařů. Podél levád totiž aktivní turisté chodí ty nejkrásnější treky v horách a lesích a obdivují krásy Madeiry včetně velkého množství vodopádů a unikátního systému tunelů, do kterých nemůžete vyrazit bez čelovek či baterek.
Výlety podél zavlažovacích kanálů - levád, jsou jednou z nejoblíbenějších atrakcí exotické Madeiry.
V čem je tedy madeirské víno natolik výjimečné? Ohřívá se ve speciálních zařízeních zvaných estufas. Některá sušší vína jsou dolihována již před tímto procesem, ale sladká a středně sladká vína až po něm. Vína jsou posléze scelována a ukládána na velmi dlouhou dobu do sudů, obvykle dubových. Není to však podmínkou.
Vydrží 18 měsíců. Tedy nevydrží...
Příjemné pak jistě je, že díky zmíněnému dolihování můžete madeirská vína skladovat skoro libovolně dlouho, pouze by u nich měl být každých 20–25 let vyměněn korek. Jak? Máte za to, že by víno zoxidovalo? Toho se obávat nemusíte, protože madeirská vína zoxidují již během samotného procesu výroby a vy tak můžete mít otevřenou lahev velmi dlouho a konzumovat ji klidně i celé měsíce.
„U našich vín uvádíme doporučení zkonzumovat je do 18 měsíců od otevření, ale upřímně, neslýcháme moc o tom, že by někdo tuto dobu doopravdy využil,“ tvrdí sommeliérka vinařství Blandy’s a dodává, že výrazně důležitější je forma jejich skladování. Na rozdíl od jiných vín by se měla madeirská vína skladovat ve svislé poloze a korek by neměl být smáčen.
Míchanice různých úrod
Pokud nejde o ročníková vína, sommeliéři vinařství míchají dohromady jednotlivé ročníky a vytvářejí směs, která má podle nich šanci chuťově apelovat k zákazníkům. Stáří konkrétního madeirského vína je pak průměrem stáří jednotlivých vín nacházejících se ve směsi. Jde o velmi podobný postup, jaký se využívá i u rumů. V jejich případě však bývá stáří směsi udáváno nejstarším vzorkem ve směsi, což může být pro mnohé značně matoucí.
Už jen vstup do sklípku ukrývajícího archivní vína je stylový...
Vinařský dům Blandy’s patří ke špičce madeirské produkce – z hlediska objemu, ale podle mnoha milovníků vína i z hlediska kvality. Producentů už však na těchto portugalských ostrovech není mnoho, průvodkyně domu Blandy’s tvrdí, že v této chvíli je výrobců již jen sedm. A když se zmínila o tom, že nejstarší víno, které mají na prodej, je možné ochutnat i po sklenkách, zbystřil jsem.
Ani kapka nazmar
Naštěstí jsem na Madeiru cestoval s podobnými nadšenci, a tak jsme se o cenu sklenky, která činila 49 eur (asi 1350 korun) podělili. Ale podobně jako třeba u rumů či whiskey je vhodné chuťové buňky na podobný zážitek aspoň drobně připravit. Jako předvoj jsme tedy okoštovali dva pětileté vzorky místní produkce. Jedno suché víno a jedno sladké. Madeirská vína mohou někomu zcela vzdáleně chutí připomínat vína portská, avšak značné rozdíly pozná i netrénovaný nos a jazyk na první dobrou.
Hlavně rozlít do sklenek vzácné víno co nejpoctivěji...
Sommeliérka co možná nejférovějším způsobem rozdělila jednu sklenku na pět degustačních vzorků. „To je tu docela normální způsob ochutnávek. Mnozí chtějí ochutnat třeba i osm až deset vzorků vín, a pokud by je měli vypít sami, asi by už degustace nebyla ke konci úplně vypovídající,“ reagovala s úsměvem sommeliérka na naše nesmělé pohledy, sledující, jak 95 let starý tekutý poklad přelévá po kapkách z jedné sklenky do pěti.
Chvíle pravdy
Jak to v takový moment často bývá, nedalo mi neinformovat se o tom, co bych měl z tohoto vína cítit. Přední degustátoři označují jeho barvu za zlatou se zlatavě zelenými odstíny na hladině. Intenzivní a velmi koncentrovaný buket by v sobě měl ukrývat nóty sušeného ovoce a lékořicové aroma. V chuti by pak mělo být patrné dřevo, karamel a vanilka. V neposlední řadě má toto víno oplývat luxusní dlouhou dochutí sušeného ovoce, koření a tabáku.
Přivonění ke sklence bylo vskutku okouzlujícím momentem. Směs nejrůznějších aromat se vinula po stěnách sklenky a kamarádka poměrně výstižně prohlásila, že by jí ke spokojenosti stačilo toto víno pouze čichat. A na její slova došlo dvojnásobně, když jsme jej ochutnali. Pokud jsem v nitru duše očekával zcela výjimečné chuťové atributy jako u třicetiletého rumu či čtyřicetileté whiskey, chuť 95 let starého madeirského vína jsem zřejmě plně ocenit nedokázal.
Degustace starého vína je i o něčem jiném
Ano, nebetyčný rozdíl mezi tímto a prvními dvěma vzorky by poznal i gastroignorant Babica s opařeným jazykem a šátkem přes oči, ale přece jen jsem čekal něco chuťově komplexnějšího. Něco, co by plně dosahovalo hloubky toho neskutečného aroma, které z tohoto vína doslova sálalo.
Láhev madeirského vína z roku 1920 v hlavní roli
Tak to však mnohdy u podobně výjimečných vín bývá. Více jde o celou tu atmosféru kolem ochutnávky a očekávání účastníků degustace. Představování si, jaký rok asi pro madeirské vinaře ten s označením 1920 byl, a zamýšlení se nad tím, že vinaři, kteří na tomto moku odvedli obří kus práce, již nyní nežijí. To je něco, zač je vlastně 49 eur ještě relativně nízká cena...