Pro Innsbruck to byl značně netypický lednový den. Pršelo, bylo nad nulou a vůbec bylo tak nějak odporno, což je v tomto tyrolském horském středisku v lednu záležitost opravdu výjimečná. Ale zpětně jsem za to vděčný. Nebýt toho, tak bych asi nikdy nezavítal do muzea zvonů Grassmayr. Vlastně jaképak asi - určitě ne.

Muzeum zvonů Grassmays v rakouském Innsbrucku

Muzeum zvonů Grassmayr v rakouském Innsbrucku

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Rodinná tradice se tu předává z generace na generaci už pořádně dlouho - od roku 1599. Technika vyrábění zvonů se sice za tu dobu v několika ohledech zdokonalila, avšak základ zůstává stejný. Vytváření odlitků a vypalování zvonů má svá přísná pravidla a jediná chyba znamená to, že zvon zní špatně, nebo se může i rozpadnout. A jestli si tu něco za ta století osvojili, tak je bezchybný postup notně protkaný pokorou ke svému řemeslu.

Z generace na generaci

„Pracoval tu můj táta, jeho táta, táta dědy a tak dále. Teď tu pracuju já se svým bratrem a věříme, že tu jednou budou pracovat zase naši potomci. Však už tu s námi také chodí a pomalu se učí,” uvedl Peter Grassmayr, který mi po prohlídce muzea nabídl projít si také jejich menší továrnu a podívat se, jak se zvony skutečně vyrábí. Jenže místnosti dominovalo cosi, co zvon připomínalo jen hodně vzdáleně.

Z generace na generaci. Peter Grassmayr už pomalu vychovává pro rodinnou firmu tu patnáctou.

Z generace na generaci. Peter Grassmayr už pomalu vychovává pro rodinnou firmu tu patnáctou.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Za mistrem zvonařem leželo na podlaze továrny cosi, co jsem při nejlepší vůli nedokázal pojmenovat. „To je Gong,” řekl s úsměvem Peter, jako by mi tím snad něco vysvětlil. Teprve když spatřil můj rozpačitý výraz, jal se vysvětlovat, co že to vlastně na podlaze jeho fabriky vlastně leží.

Třítunka

V Dánsku probíhala designová soutěž, kde se rozhodovalo, co bude zkrášlovat novou přístavní budovu Dokk1, která má fungovat mimo jiné i jako veřejná knihovna. Soutěž vyhrála jistá Kirstine Roepstorffová, která přišla s nápadem válcovitého gongu, který by se rozezněl při každém narození nového občana Aarhusu. Skvělý nápad, který také skončil jako vítězný. Nastala však potíž - najít někoho, kdo něco takového zvládne vyrobit. Postarat se o akustické atributy podobného giganta je něco, co hned tak někdo nedokáže.

A právě Peter Grassmayr je jedním z těch, kteří to s vypětím všech sil a využitím všech dosavadních zkušeností dokážou. Dost možná i tím jediným. „Tohle bylo něco zcela nového i pro nás. Je to opravdová výzva dělat na něčem takovém,” přikyvoval Peter a bylo patrné, že je pyšný na to, co mu vzniká pod rukama.

Gong během výroby v rakouském Innsbrucku

Gong během výroby v rakouském Innsbrucku

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

„Hmotnost tohoto kusu bude něco okolo tří tun, na výšku má sedm a půl metru a je z bronzu. Bylo ale neskutečně složité zvládnout práci tak, aby měl gong, nazvaný prostě Gong, dobrou akustiku. Jak asi správně tušíte, bronz není ve všech místech stejně silný, jinak by jednoduše znít nemohl. Samozřejmě je základem to, že díky speciálnímu systému udeří elektro-mechanicky ovládaný úderník vždy na jedno konkrétní místo, které Gong rozezní co možná nejlépe,” uvedl Grassmayr s tím, že poté, co u něj v manufaktuře proběhnou zvukové testy, dopraví Gong do Aarhusu kamiónem. A to se také stalo.

Bimbající paradox

Znělo mi to jako drobný paradox, že symbolem této moderní budovy v Aarhusu bude něco, co stvořil pravděpodobně nejznámější evropský výrobce zvonů. Proč? Zvony jsou odjakživa křesťanský symbol. A právě Aarhus se dostal na stránky mnoha světových médií zhruba před dvěma lety, kdy z tamější mešity Grimhøjvej vyráželi muslimští extremisté do Sýrie, aby posílili jednotky Islámského státu.

Gong musí být v dánské budově uchycený velmi pevně, zároveň se však musel dávat pozor na to, aby jeho zakotvení nenarušilo jeho akustické atributy.

Gong musí být v dánské budově uchycený velmi pevně, zároveň se však musel dávat pozor na to, aby jeho zakotvení nenarušilo jeho akustické atributy.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

Od té doby se však hodně změnilo, město začalo s mešitou úzce spolupracovat, a podařilo se tak znepokojující jev omezit. Dánsko je navíc poměrně unikátní tím, že umožňuje těmto lidem návrat zpět do země bez jakéhokoliv postihu. Pouze takového člověka vybaví pomocí odborníků, aby se tak eliminovalo riziko, že odejde do válečné oblasti znovu či snad vykoná něco špatného přímo ve městě. Neortodoxní, ale zatím velmi funkční strategie.

Strach nemají

A navíc, v Aarhusu z reakce na Gong nemají sebemenší strach. „Jde o umělecké dílo, nikoliv religiózní symbol. Nepanují obavy, že by mohl být tento kus umění pro některé občany Aarhusu provokativní. Nemáme k tomu žádné náznaky a neobdrželi jsme v tomto směru žádné stížnosti. Váš předpoklad je postaven na předsudcích, a proto je velmi složité na něj reagovat,” napsal mi mluvčí města Henning Mols.

Nepřijde mi to jako předsudek, ale spíše jako zamyšlení. Představa, jak muslimští rodiče v porodnici nechávají rozeznít zařízení stvořené známým výrobcem zvonů, pracující na stejném principu jako zvon, se mi zdá být poněkud přitažená za vlasy a nechce se mi jí až tak úplně věřit. Zní mi to asi až moc idealisticky. Pokrokově.

Takto je již gong upevněný v přístavní budově v Aarhusu a čeká na její slavnostní otevření, ke kterému by mělo dojít už 20. června.

Takto je již Gong upevněný v přístavní budově v Aarhusu a čeká na její slavnostní otevření, ke kterému by mělo dojít už 20. června.

FOTO: Jakub Kynčl, Novinky

„No, není to tak, že by se Gong rozezněl úplně při každém narození dítěte. Máme tu denně v průměru osm porodů. Rodiče se sami rozhodnou, zda budou chtít Gong rozeznít, či ne,” potvrdila do určité míry mou domněnku místní průvodkyně, která mi budovu Dokk1 včetně již zavěšeného Gongu ukazovala. Měl jsem totiž to štěstí, že jsem se počátkem června dostal do Aarhusu dostal, a mohl jsem tak po získání povolení vidět Gong již zavěšený na svém budoucím působišti ve stále ještě rozestavěné budově Dokk1 necelé tři týdny před slavnostním otevřením.

A jak tedy bude Gong fungovat? V místní porodnici (ve městě je jen jedna) budou mít tablet se speciální aplikací. Pokud rodiče budou chtít, po porodu budou moci stisknout tlačítko, a oznámit tak, že má Aarhus o jednoho obyvatele více. Pokud chtít nebudou, Gong se nerozezní. A pokud by snad žena rodila doma či jinde mimo porodnici, musí do porodnice stejně zajet, aby mohli nechat Gong rozeznít. Odjinud totiž ono tlačítko, symbolizující dětský křik bezprostředně po narození, zmáčknout nepůjde.