Duchovní otec komisaře Maigreta: 400 románů, 10 tisíc prostitutek

Věhlas Simenonovi samozřejmě zajistilo především 75 románů o Maigretovi, posmutnělém pařížském detektivovi s dýmkou. Prodalo se jich tolik, že literární experti počet výtisků jen dohadují - prý něco mezi 500 milióny a jednou miliardou. Databáze UNESCO už je přesnější: Simenon je sedmnáctým nejpřekládanějším autorem na světě.

Za den dokázal vychrlit mnoho tisíc slov, takže k napsání celého Maigretova příběhu mu stačily dva týdny. Pod vlastním jménem napsal 400 románů, plus 160 povídek a novel, a dalších tisíc povídek pod nejméně patnácti pseudonymy. Průměrná délka jeho detektivního románu sice nepřesahuje 160 stran tištěného textu, ale i tak dokázal text vychrlit vražedným tempem.

Traduje se historka, že mu jednou telefonoval Alfréd Hitchcock, a když mu řekli, že Simenon nemůže, protože je právě uprostřed románu, mistr hororu odvětil: „Nevadí, počkám si.”

Jestliže Simenon udivuje coby „zuřivý spisovatel“, coby „zuřivý milenec“ vyráží dech. Sexuálních partnerek měl tolik, že se mu zpětně podařil jenom hrubý početní odhad. Frederikovi Fellinimu řekl v roce 1977, že od 13. roku do současnosti spal s deseti tisíci ženami. To by za šedesát let znamenalo každoročně okolo 160 žen.

Což o to, muži v této oblasti rádi a hodně přehánějí. Jenomže teď tuto verzi potvrdil sám spisovatelův syn, šestašedesátiletý John Simenon, strážce otcova literárního odkazu. „Je to zcela realistické číslo,“ tvrdí. Klíčem k vysvětlení neuvěřitelných počtů je podle něj fakt, že šlo v drtivé většině o provozovatelky nejstaršího řemesla. „Otec nikdy netvrdil, že by jako Don Juan postupně svedl deset tisíc žen. Šlo o daleko prchavější zážitky. A počet odhadl jednoduchou kalkulací - spal s jednou ženou denně, a toto číslo jen vynásobil,“ říká syn.

I když mu leckdo ani toto vysvětlení nevěří, trvá na svém. „Do bordelu si odskočil každý den na půl hodinky, což jej nestálo moc času,“ argumentuje Simenon mladší.

Johna Simenona měl spisovatel se svou druhou manželkou Denyse, a vychovávali jej ve Švýcarsku, kde byly jeho mimomanželské avantýry součástí života rodiny. „Vyrůstal jsem s tím, že tak to prostě je. A nikdo to neřešil, protože jej jeho životní styl neodváděl od otcovských či manželských povinností,“ tvrdí filmový distributor a producent.

Simenon zemřel v roce 1989, a John spravuje jeho dědictví od roku 1995, protože lidé vybraní jeho otcem nedlouho po slavném spisovateli zemřeli. Georges se narodil v roce 1903 v belgickém Lutychu, a pod pseudonymem záhy začal vydávat brakové romány. Tehdy také začal se svými milostnými avantýrami - mezi milenkami měl dokonce herečku a zpěvačku hispánského původu Josephine Bakerovou.

Děj většiny detektivek se odehrává v pařížském podsvětí, a důležitější je v nich spíše to, co se odehrává v hlavách Maigreta a jeho oponentů, než samotná akce. „Jsou to psychologické thrillery. Samotná zápletka bývá velmi jednoduchá,“ vysvětluje John.

Ačkoli Georges Simenon vydal za rok několik románů, hodně také cestoval a věnoval se žurnalistice. „Byl velmi neklidný. Měl jsem pocit, že na jednom místě nevydrží ani dvě minuty. A přitom - což je podivné - mi nikdy nebyl vzdálen,“ dodává John. „Většina umělců má s rodinným životem potíže, ale otec byl výjimka potvrzující pravidlo. A nemyslete, že si ho idealizuji. Poctivě jsem si kladl otázku, zda si věci nepřikrášluji, zda to tak opravdu bylo,“ tvrdí John Simenon.

Domácí realita však dvakrát přehledná nebyla. V Paříži se Simenon oženil s Régine „Tigy“ Renchonovou, s níž měl syna Marka. Současně žil se sekretářkou a milenkou Henriette Libergeovou. Po válce se odstěhoval do USA, kde potkal o 17 let mladší frankofonní Kanaďanku Denyse Ouimetovou. Ta se po rozvodu s Tigy stala jeho druhou ženou, s níž měl Johna a dceru Marii-Jo.

Rozvod v roce 1964 však prý neměl nic společného se Simenonovou pyramidální nevěrou - prý se jen odcizili. Zdá se, že John to s obhajobou otce chvílemi skutečně přehání - ovšem některé životopisy Simenona staršího představují jako antisemitu, kolaboranta a viní jej z incestu, a tak je jeho ochranářský reflex pochopitelný.

„Za vše může fakt, že po válce prodal práva na některé knihy francouzským společnostem s německými vlastníky. Nic kolaborantského na tom nebylo - dával práci francouzským hercům a režisérům,“ tvrdí John. Tíha života však nakonec dopadla i na lehkomyslného Simenona - Marie-Jo měla psychické problémy a v pětadvaceti spáchala sebevraždu, což spisovatele zdrtilo.

Co se literárního Maigreta týče, ten se svému autorovi podobal snad je velmi častým setkáváním s prostitutkami - ovšem vyhledával je jen a jen kvůli informacím. Jakmile zjistil, co chtěl, spěchal domů, aby s milovanou manželkou strávil idylický večer u krbu. Možná by si to tak býval přál i autor.