Proč jste si zvolili začátek cesty v Albánii?

Chceme do pohoří Prokletije vyrazit z albánské strany z toho důvodu, že z té strany jsou ty hory strmější a nikdo tam moc nelyžoval. Je to tam hodně strmé a jsou tam docela zajímavé žlaby. Samozřejmě se tam nechceme hned někde vysypat s lavinou, tak uvidíme, zda nebude moc sněhu a půjde se tam trochu roztrénovat na to, co přijde pak.

Vy se plánujete vracet někdy koncem října. To je přes sedm měsíců na cestě. Dokážete odhadnout náklady na cestu?

No, je tam hodně proměnných, ale dokážeme. Je to něco přes milión, a to jedeme opravdu hodně nízkorozpočtově. Žádné náklady na ubytování, minimální náklady na jídlo, víza, povolenky na ty kopce, nějaká byrokracie na silnicích a samozřejmě velkou položkou je vybavení.

Přesunovat se budete letecky?

Co vás nemá, pěkně autem a hezky z Prahy. Auto bude vůbec docela důležitým faktorem celé cesty. Pokud si postaví hlavu, tak to bude o něco dobrodružnější, než bychom sami chtěli.

Skialpinisté Karel Svoboda a Martin Štourač krátce před tím, než vyrazili na svou dobrodružnou cestu.

Skialpinisté Karel Svoboda a Martin Štourač krátce předtím, než vyrazili na svou dobrodružnou cestu.

FOTO: archiv skialpinistů

Směřujete až na sjezd osmitisícovky, což je pro mnoho lidí něco nepředstavitelného. Je to to hlavní, na co se těšíte?

Pro nás je velkým lákadlem Írán, o kterém hodně lidí mluví v superlativech a pro nás je to velká neznámá. Spojit to s lyžemi nám každopádně přijde super. Uvidíme, v jakém stavu dorazíme do Nepálu a jak se nám bude dařit v těch osmi tisíci metrech, protože jsme tak vysoko ještě nebyli.

V kolika metrech jste byli zatím nejvýš?

V 7100 metrech. Teď plánujeme vystoupat o kilometr výše a sjet to.

Vidíte jako větší riziko sjezd kopce Revolution Peak a nebo sjezd osmitisícovky Manáslu?

Jednoznačně Revolution Peak, to je velká neznámá. Nikdo to ještě nejel. Navíc na Manáslu jezdí docela hodně lidí. Dělají se tam treky, můžete si najmout nosiče a je to propracovanější. Ale na Revolution Peak půjdeme pěkně postaru s velkým batohem pod ten kopec. To bude nějakých deset dní pochodu tam, nějaké lezení nahoru, pak snad sjezd a následně zase deset dní pochodu zpět. Lezení v téhle výšce už není jen tak.

Konzultovali jste to s někým?

Určitě, probírali jsme to s pár horolezci. Hodně rad nám dal Roman Tyl, tak to snad zvládneme.

Sjezd vrcholku Pik Četyrjoch v pohoří Pamir už má dvojice za sebou.

Sjezd vrcholku Pik Četyrjoch v pohoří Pamir už má dvojice za sebou.

FOTO: archiv skialpinistů

Jedete sami dva?

Ano, jen dvakrát za námi přiletí kameraman. Nicméně ještě není vše uzavřené, některé části cesty jsou měsíce daleko, takže se ještě možná někdo přidá. Ale spíš na jednotlivé části té cesty, ne na toto putování. Do Nepálu za námi pak možná přijedou holky na trek, tak tam snad budeme mít aspoň fan club.

Pokud vím, tak máte v plánu hodně fotit a natáčet. Jak hodláte být v kontaktu s Českem?

Určitě máme, bude záležet jen na místech a dostupnosti signálu. Veškeré materiály budeme průběžně nahrávat na Cloud OneDrive, kde budou dostupné pod hashtagem „skitocloud”. Snad zvládneme během cesty i nějaký ten videohovor a pro jakýkoliv případ nouze pak vezeme ještě satelitní telefon.

Když tak nad tím přemýšlím - sedm měsíců na cestě - neobáváte se trochu „ponorky”?

Známe se nějaké dva roky a pěkných pár týdnů jsme už spolu strávili po horách. Ponorka tam s námi bude celou dobu. Pojmenovali jsme tak své auto, abychom zbytečně moc neřešili, jestli máme ponorku nebo ne.