Článek
Studia BodyBody jsou v České republice něčím poměrně novým. V Praze tento novodobý fenomén rozjeli koncem loňského roku a zhruba před dalším měsícem se otevíralo nové studio i v Brně. Trénink trvá pouhých dvacet minut, cvičí jeden až dva klienti společně s trenérem, který je vede. Vše je o to intenzivnější, že je tělo zaplavované sérií elektrických impulzů, které umocňují výsledek cvičení a i po pouhých 20 minutách zajistí pocit, že člověk trénink neodflákl. A to jsem měl tak trochu tiše v plánu.
Příchod na první trénink byl plný očekávání a nejistoty. Skoro jako první rande, kdy očekáváte, že vám za dvacet minut dojdou konverzační témata a budete rudí až za ušima. Sílu konverzovat s trenérem jsem ztratil zhruba po sedmi minutách a rudý jsem byl zhruba už tak o čtyři minuty dříve. Měření tuků a svalů před tréninkem naznačuje BMI pohybující se nad číslem 27. Vím, nějaká ta nadváha tam je, a po akčním přístupu trenéra mi začalo být jasné, že se během tréninku není kam schovat a cviky jakkoliv flákat. Ach jo, položím tu život.
Magické impulzy
Před samotným tréninkem se obléknete do dvoudílné cvičicí kombinézy, kterou po tréninku hodíte do koše na prádlo. Pod ni si berete maximálně tak spodní prádlo. A cvičíte naboso. Domů tak nejdete s propocenou taškou prádla jako z běžného fitness centra. Zejména když jdete cvičit ráno před prací, tak tato výhoda získává na svém rozměru. Rozvěšování propoceného trička a ponožek dokáže rozvrátit nejednu kancelář a vyndávání zatuchlého vlhkého prádla večer z tašky taky není úplně košer.
Trenér vás následně oblékne do speciální vesty, která má na správných místech elektrody a podporuje trénink elektrickými impulzy na správných místech. Totéž přistane ještě na vašich bicepsech a stehnech. Jak budou impulzy silné, je jen na vás a tom, co je vám příjemné.
Protože jsou impulzy pravidelné, nemáte pocit, jako by vám probíjela devítivoltovka do jazyku, a během několika minut už o nich ani nevíte. Ba co víc, po pár trénincích jsem si v průběhu jednoho z nich masochisticky nechal impulzy zesílit, aby měl trénink větší efekt. Druhý den mě má stehna a zádové svaly za toto rozhodnutí proklínaly.
Ač se dvacet minut zdá jako krátká doba, tak celý trénink je bez zastavení. Maximálně se tak můžete během vteřinky napít či otřít pot z obličeje. Jinak veškeré pauzy mezi cviky probíhají ve výklusu a srdeční tep tedy nikterak neklesá. Když jsem poprvé spatřil video ze svého tréninku, zhrozil jsem se, že to vypadá, jako by mě zničilo 20 minut ničeho – poskakování na místě a hraní si s miniaturními činkami. A ono to tak vlastně je. Pokud nejste v kondici, tak vás konstantní 20minutová fyzická aktivita prostě pošle do kolen.
Porovnání s přáteli
Na tréninky jsem si tedy přizval ještě další dva známé – fotbalistu z okresního přeboru (29) a dalšího novináře (40), který se průběžně udržuje v kondici. Chtěl jsem se ujistit, že je má situace opravdu natolik katastrofická, jak ukazuje video. Jenže naštěstí ne. Na cvičení s fotbalistou na nás vyšla trenérka. S tou jsem ještě neměl tu čest cvičit a byl jsem mírně skeptický. Přece jen mi vyhovuje víc cvičit s dalším chlapem, a navíc jsem neměl pocit, že mého kamaráda řádně zničí. Teď se za tuto křivdu fackuju.
Fotbalista se po 20 minutách takřka nezvedl z podlahy a já měl rázem pocit, jako by mi patřil svět. Cviky vlastní vahou totiž nebyly něčím, co by bylo běžnou součástí jeho tréninku. Tichá omluva trenérce, tohle vyšlo.
Další novinář měl však tužší kořínek. Bylo patrné, že sportuje pravidelně. A když zrovna nesportuje, tak se věnuje sportu zvanému „výchova tří malých dětí“. Měl jsem tak cvičícího parťáka, který hned napoprvé zvládal vše jako já po více než dvou měsících a chvílemi mě i převyšoval. K vzteku. Cvičení bylo však ve dvou ještě o něco zábavnější než jen s trenérem, i díky implementaci cviků, kdy jsme si třeba mezi jednotlivými kliky tleskali vzájemně rukama a cviky se tak ještě o špetku ztěžovaly, ale měly příjemný soupeřící charakter.
Výsledky
Čas na cvičení jsem si nacházel jednou až dvakrát týdně a za 90 dní jsem absolvoval něco kolem 20 tréninků. Pokud nepočítám cestu na Anděl, kde se nachází jedno ze dvou pražských studií BodyBody, strávil jsem čistě tréninkem jen asi 400 minut – necelých sedm hodin. Přesto už první měření po měsíci a půl ukázalo, že ač jsem neztratil na váze, tak ubyla dvě procenta tuku v těle a nahradily je svaly. A co mě ještě víc potěšilo, bylo to, že trenér měl z výsledku ještě dvakrát tak větší radost než já.
Další měření na konci období už trend jen potvrdilo a mě zanechalo se stejnou hmotností jako na začátku, ale více než dvěma kilogramy svalů v těle navíc. Kondice se výrazně zlepšila, ale stále je na čem pracovat.
Může se Vám hodit na službě Firmy.cz:
Třeba na stravě. Co se týče diety, žádnou jsem u cvičení nedržel. Snažil jsem se snídat dříve po probuzení a nikoliv až půl hodiny před obědem. Místo pěti piv jsem si dal tři a hranolky jsem nahradil obyčejnými bramborami. Zkrátka takové menší ústupky, ale žádná rázná opatření. Doporučení, abych si ráno rozšlehal ovesné vločky s vodou a vaječnými bílky a posléze to do sebe „prostě nalil“, jsem prozatím odmítl. Všechno má svůj čas...