Nehoda na mostě v americkém městě Twin Falls ve státě Idaho ho připoutala k vozíčku. Přitom ten den měl být speciální. Byl to jeho 1100. skok. Psal se 19. červenec 2004 a on chtěl výročí oslavit nějak speciálně. Přidalo se tedy k němu dalších šest skokanů a on plánoval udělat složitý trik, během něhož by se čtyřikrát přetočil. Jenže se odrazil moc daleko...

Nesprávný odraz snížil jeho rotační rychlost. Pak už šlo vše ráz naráz. Ve snaze nezranit ostatní skokany vypustil Bissonnette hlavní padák o maličko dříve a on se zamotal do jeho stále ještě rotujících spodních končetin. Během maličké chvíle narazil do vodní hladiny – hlavou napřed. Přežil, ale navždy ztratil nadvládu nad dolními končetinami.

Skočit znovu

„Takové věci se stávají a je jen na vás, jak se s nimi vypořádáte. Výběr se vám vlastně zúží na dvě volby. Můžete se zašít do rohu a cucat si palec, nebo se zeptat sami sebe: ,Tak co tedy můžu dělat teď?‘ A sezení v rohu se pro mě opravdu nejevilo jako smysluplná možnost. Od prvního dne jsem všem říkal, že se jednou na ten most vrátím a skočím znovu,“ uvedl milovník adrenalinu.

A své slovo dodržel. Přesně 10 let poté, co se ono místo stalo osudným pro jeho dolní končetiny, se na něj vrátil s jasným úmyslem – skočit znovu.

„Nikdy jsem nespěchal s tím, abych se na to místo vrátil, ale když jeden z mých přátel nadhodil, že se blíží desetileté výročí, bylo mi jasné, že to musím udělat přesně v tento den,“ řekl Bissonnette.

Kanaďan adaptoval existující base jumping technologii na svůj invalidní vozík a systémem popruhů zaručil, že během skoku nemůže z vozíku vypadnout. Stejně tak ovšem zabudoval pojistku, která mu umožňuje se vozíku při skoku případně rychle zbavit. Navíc i vozík má speciální padák. Aby na nikoho nespadl a neublížil mu.

Sponzor? Firma vyrábějící vozíky to nebude

Bissonnettův koníček aktuálně sponzoruje pouze nevelký invalidní důchod. Doufá však, že skutečnost, že je prvním člověkem na světě, který na invalidním vozíku dokázal skočit ze čtyř základních bodů, tedy země, budovy, antény a mostu, může přitáhnout nějaké sponzory. Jedna firma se přímo nabízí – výrobce jeho invalidního křesla. Tato společnost však nemá sebemenší zájem.

„Poslali mi dopis, který byl pravděpodobně sepsán jejich právníkem, ve kterém mi sdělili, že neschvalují to, co v jejich invalidním vozíku dělám,“ povzdychl si Kanaďan, který přiznává, že má při skoku stále návaly adrenalinu, ale to není to jediné, proč se svého hobby nevzdal.

„Pro mě je to hodně spíš o té výzvě a o lidech, které u toho potkávám. Když s někým prožijete něco extrémního, vytvoříte si k němu pouto,“ dodal.