Hlavní obsah

Sebastian Vettel: K pocitu štěstí se díky vanilkové zmrzlině prokousám rychle

Novinky, Jakub Kynčl

Německý pilot stáje Red Bull-Renault neprožívá úplně nejlepší sezónu. Obrovský talent zvyklý vítězit se nyní s obtížemi drží nejlepší pětky jezdců. Sebastian Vettel však nehází flintu do žita a v rozhovoru pro Právo poodhalil něco ze svého osobního života i tajů světa formule 1.

Foto: Profimedia.cz

Vettelovi pomáhá celý tým. Na výhry to ale letos zatím nestačí.

Článek

Z jakých obyčejných věcí se umíte v životě těšit?

Z pocitu, že máte přátele, kteří vás umějí rozesmát. Samozřejmě je pro mě také velmi důležitá rodina. No a jinak mám opravdu hodně rád vanilkovou zmrzlinu. Jejím prostřednictvím nebývá těžké se k pocitu štěstí rychle prokousat.

Ví se o vás, že máte rád chození po horách a trekking obecně. Kam se rád vydáváte?

Žiju ve Švýcarsku, které nabízí nepřeberně možností k vycházkám do přírody. Myslím, že mi to zabere pořádnou porci času, než budu moci prohlásit, že ho mám prochozené.

Do jaké největší nadmořské výšky jste se kdy podíval?

Letadlo se asi nepočítá, že? (smích) No, tak v tom případě asi na vrchol hory Fuji, což je něco přes 3700 metrů.

Jakou máte rád hudbu?

Obecně mám rád starší rock and roll, ten poslouchám často. Před závodem si pak pouštím na rozpumpování něco jiného. Vždy jednu a tu samou písničku dokola.

Hodně důležitá byla chvíle, kdy se táta rozhodl, že mi koupí motokáru.

Prozradíte jakou?

To je tajemství. Můžu ale prozradit, že je to spíše něco jako melodie, takový mix soundtracků z filmů, třeba z Rockyho.

Potkali jsme se k rozhovoru při příležitosti představení nového holicího strojku značky Braun, jehož jste tváří. Čas na podobné aktivity tedy máte. Přemýšlel jste už nad tím, co budete dělat, až skončíte se závodní kariérou?

V první řadě bych si užil volný čas, kterého teď moc nemám. Chodil bych asi častěji na pláž a dával si vanilkovou zmrzlinu. Jenže to bych začal brzy tloustnout, takže bych stejně musel dělat něco pro to, abych se udržel v kondici. Nevím, zatím nemám žádné plány. Jsem šťastný, že dělám to, co dělám a nepřemýšlel jsem moc nad tím, co bude pak.

Jaký byl nejvýznamnější moment ve vašem životě?

Vidím to na své narození. Bez toho bych tu teď právě nebyl a nepovídal si s vámi. Ale vím, jak to myslíte. Hodně důležitá byla chvíle, kdy se táta rozhodl, že mi koupí motokáru.

Jakou roli hraje otec ve vašem životě?

Otcové jsou vždy od toho, aby vás trochu kritizovali a motivovali. Myslím, že máme běžný vztah otec a syn. Samozřejmě nastane chvíle, kdy je syn dospělý, ale i tak si pro radu přijde za svým tátou. A tu vám táta dá přece vždy, protože má daleko více životních zkušeností než vy.

Prožívá s vámi významné chvíle?

Samozřejmě. Věřím ale, že ten nejvýznamnější moment ještě přijde. Vždy je lepší se v životě na něco těšit než se ohlížet dozadu a vzpomínat.

Jaká je taková standardní příprava před závodem?

V neděli vstanu, půl hodiny něco dělám – buď se protahuju, proběhnu, anebo projedu na kole, abych se probudil. Potom máme obvykle sraz u trati s týmem, abychom probrali plán pro závod a strategii, kterou zvolíme.

Po představení pilotů, kdy pozdravíme fanoušky, se obvykle vracím na svůj pokoj a trochu si odpočinu a uklidním se. Snažím se neusnout, ale třeba na 10 minut zavřu oči a relaxuji. A poté, než skočím do auta, tak se zase trochu protáhnu.

To zní úplně pohodovým dojmem, jenže pak přijde závod a to je pohody konec. Jak je to s nadáváním při závodech? Jste instruováni od svých týmů, abyste drželi emoce na uzdě?

Obecně není zas až tak moc chvil, které si říkají o to, aby člověk začal sprostě klít. Jde jen o chvíle, kdy cítíte opravdový vztek, a to je během závodů spíše výjimečné. V takový moment pak sem tam použijete slovíčka, která nejsou úplně krásná. Ale pak se taková zpráva samozřejmě neodvysílá televizním divákům. Pokud mám potřebu, zanadávám si. To vy ale naštěstí neuslyšíte.

Kdybyste měl nahlédnout do historie, jaký je váš nejoblíbenější pilot formule 1? Snad každý má nějaký vzor.

Není lehké zmínit jen jednoho, ale pokud byste na mě tlačil a chtěl slyšet jen jedno jméno, tak by to byl Michael Schumacher.

Podobně jako on jste i vy držitelem mnoha rekordů ve formuli 1. Vy však většinou jako nejmladší závodník, který něčeho docílil. Letos jste už o jeden z rekordů přišel, když se Daniil Kvyat stal nejmladším jezdcem, který skončil na bodech. Jaký to je pocit?

Umím ocenit, když má někdo dobrou sezónu a daří se mu. Kvyat je šikovný a od závodu v Austrálii dojel na bodech i v Anglii. Nemám s tím vážně nejmenší problém. Je to sport a rekordy jsou od toho, aby byly překonávány.

Hodně lidí říkalo, že mnoho rekordů, které jsem stanovil, nebude nikdy překonáno. Kvyat ukázal, že je to možné. Samozřejmě musíte být ve správnou chvíli na správném místě, ale je hezké vidět mladou krev, která se dere do formule 1.

Tahle sezóna asi není úplně podle vašich představ, že?

Není, ale musím pracovat s tím, co je v danou chvíli možné, a snažit se odvádět své maximum a neztratit motivaci.

Věříte, že můžete letos vyhrát aspoň nějaký závod?

Ano, určitě, to je vždy možné.

Třeba pro stáj Marussia to zjevně dost dobře možné není.

Když nedojedou všechny ostatní vozy, je to možné. Neříkám, že je to zrovna pravděpodobné, ale možné to je...

Reklama

Související témata:

Související články

Kulturistům ubývají svaly. Chtějí se líbit

„Míro, dobrej biceps – nejlepší! Míro, zadek! Dobrý! Vytoč ji, tu nohu, vytoč ji!“ Mistrovství republiky v kulturistice vrcholí a skupinka fanoušků sedící nade...

Výběr článků

Načítám