Liebecková inspirovala nejednoho z následovníků, kteří dokázali, že i na nejnesmyslnějších a nejztřeštěnějších soudních přích se v USA dá - bez přehánění - zbohatnout přes noc. Řada z nich by se neztratila ani v televizním seriálu Věřte, nevěřte.

„Obávám se, že věci zajdou tak daleko, že vás soused požene před soud za to, že jste se na něho ráno při pozdravu nedostatečně usmívali, a tím mu způsobili újmu. Možná jen potměšile přeháním - ale kdo ví?“ podotýká Tresh Stockwellová ze Sdružení kalifornských právníků, specialistka na zastupování velkých firem.

Mrtvý lupič, zapáchající bezdomovec a příliš vysoko zavěšené zrcadlo. Tři příběhy, které by nevymyslel ani fantazií štědře obdařený hollywoodský scénárista. Udály se.

Zloděj a proud

Frustrován tím, že mu jeho tavernu ve městě Aurora ve státě Illinois vykradli třikrát během jediného měsíce, Jessie Ingram do ní instaloval v červenci 1997 vlastnoručně vyrobený bezpečnostní systém. Spočíval v tom, že do parapetů pustil proud.

Místní kriminálník Larry Harris (37), opilý a pod vlivem kokainu, pět dní po instalaci systému ignoroval všechny varovné nápisy - včetně toho na okně, jímž se do restaurace vloupal. Zaplatil za to životem.

Jeho příbuzní Ingrama zažalovali. Majitel taverny zemřel v roce 2002 a soud o rok později rozhodl, že vdova Barbara Ingramová musí zaplatit Harrisovým 75 tisíc dolarů (1,49 mil. korun).

„Paní Ingramová se už jednou stala obětí a teď jí je znovu,“ upozornil advokát Fred Morelli, právník Ingramových. „Vím, že bratr nebyl anděl, ale takovou smrt si nezasloužil,“ komentoval rozsudek William Harris, bratr Larryho a iniciátor žaloby.

Začalo to vyhazovem z veřejné knihovny

Bezdomovec Richard Kreimer (64) poprvé „zabodoval“ už v roce 1990, kdy ho nechali vyvést z veřejné knihovny ve městě Morristown ve státě New Jersey, protože zapáchal. Nelenil a zažaloval jak město, tak místní policii. Soud mu přiřkl odškodné ve výši 230 tisíc dolarů (dnes 4,6 miliónu korun). Mimochodem - o dva roky později se ve městě neúspěšně ucházel o post starosty.

Od té doby se soudil asi dvacetkrát - a získal odhadem až 600 tisíc dolarů (11,9 miliónu korun). Před porotu hnal obchod se sýry, železniční společnost Amtrak, několik lékařů, čínskou restauraci v Morristownu a především města Morristown, Summit, Newark a Woodburry - starosty, prokurátory a šerify za poškození občanských práv, čehož se dopustili, když ho vypudili ze svých prostranství.

„Vyprávění o mých miliónech jsou pohádky, říkám vám: právníci mají moje peníze,“ tvrdošíjně opakuje muž, který zůstal bezdomovcem. Značnou část jeho „výdělků“ totiž spolykaly léky na cukrovku a blíže neupřesněné neuropatologické onemocnění.

Mecenáše zradilo zrcadlo

Před více než 40 lety Ronald Piazza (62), jehož rodina uprchla před bídou z New Yorku do Kalifornie, nastoupil k McDonald's v Lakewoodu, kde připravoval hranolky a mléčné koktejly. I dnes obsluhuje, i když vlastní 11 restaurací tohoto řetězce. U firmy našli zaměstnání i oba jeho synové - Sean vlastní jednu restauraci a Steve se stal otcovou pravou rukou. Nemalou částí svých zisků Piazzoví podporují dobročinné projekty - od místního žákovského baseballového týmu až po stipendisty na univerzitách.

Přesto se Ron stal obětí velice kuriózní žaloby. Zrcadlo na toaletách jedné z jeho poboček viselo o pět centimetrů výše, než povoluje norma. Zaměstnanci ho tam umístili poté, co několik zrcadel poničili vandalové. Každý tělesně postižený, který toaletu použil, má podle zákona platného ve státu Kalifornie kvůli zrcadlu příliš vysoko nárok na odškodné.

Jeden manželský pár se za tři měsíce u Piazzy objevil 27krát - a zažaloval ho. „Stačilo přece, aby mě hned poprvé upozornili. Je jasný, že jim někdo, kdo velmi přesně zná právo, poradil, aby na toalety zašli opakované a vše si zdokumentovali,“ nepochybuje Piazza.

Piazza se s dvojicí vyrovnal mimosoudně. Výše nesmí být podle dohody zveřejněna, avšak list The Los Angeles Times odhaduje, že spolu s náklady na právníky převyšuje roční zisk Piazzovy firmy.