Článek
Když jeden ruský kosmonaut prohlásil, že to, co by si na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) opravdu rád dal, jsou smažené hranolky, řečtí vědci se rozhodli splnit mu jeho přání. Počáteční pokusy s podporou Evropské vesmírné agentury se jevily nadějně, avšak poslední výzkumy prokázaly, že pomfrity připravené na ISS by kosmonauty nepotěšily – byly by totiž olejnaté a vlhké.
Vedlejším produktem výzkumu bylo však zjištění, že při přetížení 3G, tedy trojnásobku zemské přitažlivosti, lze připravit perfektní křupavé hranolky za přibližně polovinu obvyklé doby. Řečtí vědci hodlají poznatek patentovat a využít k průmyslové výrobě pomfritů za pomoci průmyslových fritéz otáčejících se jedenkrát za sekundu a domácích fritéz rotujících dvakrát za sekundu.
Žádná kůrčička
Původní záměr výzkumu však vzal za své. Příčinu vysvětlil Philip Ball z BBC Future. Při vaření a smažení jídel je základem proudění neboli konvekce. Způsob cirkulace tekutin (oleje či vody) ovlivňuje i jejich zahřívání.
Na Zemi stoupá tekutina ode dna nádoby vzhůru, protože její hustota je nižší než hustota chladné tekutiny vespodu. Toto proudění ve stavu beztíže nefunguje, a proto budou výsledkem smažení vždy jen mokré hranolky bez oblíbené kůrky.
A tak se může lehce stát, že zatímco nám bude Mars vydávat svá tajemství jedno po druhém, způsob, jak ve vesmíru připravit obyčejné hranolky, zůstane nadlouho záhadou.