Článek
Nejlépe jí však jdou náročné psychologické role, jak prokázala ve snímku Slečna Julie podle hry Augusta Strindberga. "Hollywood mě bohužel chce vidět především jako sexy holku," povzdechla si s úsměvem SAFFRON BURROWS.
Na karlovarský festival jste přivezla film Gangster číslo 1, který je zasazen do Londýna 60. let. Jak se vám v roli Karen vracelo do této mytické dekády?
Pro mě, která 60. léta nezažila, bylo natáčení úžasnou příležitostí přenést se v čase. Myslím, že pokud jste tehdy žili v Londýně a pohybovali se v těch správných kruzích, pak to musela být nezapomenutelná doba. Mým rodičům se to poštěstilo, otec si dokonce zahrál ve filmu Zvětšenina. Nicméně snímek Gangster číslo 1 na tuhle dekádu nahlíží jinak - je hodně temný. Vypráví příběh o posedlosti, která se změní v nenávist. Je to film zobrazující násilný a ošklivý svět, ale napsaný krásně poetickým jazykem. Navíc nepodceňuje diváka, což z něj myslím činí dobrý film.
Když mluvíme o 60. letech, vybavuje se mi vaše postava Claire ve filmu Enigma, který produkoval Mick Jagger z Rolling Stones.
To bylo nádherné natáčení! Mick Jagger je bezvadný chlapík, který už v životě dosáhl všeho, co chtěl, a teď se jenom náramně baví - třeba tím, že produkuje filmy. Dokonce kvůli natáčení někde na aukci koupil Enigmu - jeden z pouhých tří dochovaných exemplářů tohoto šifrovacího zařízení! Film tehdy režíroval Michael Apted, scénář napsal Tom Stoppard a Mick Jagger film produkoval - když se všichni tři sešli na place, byla sranda od rána do večera. Filmovalo se v Londýně a Amsterodamu a já si vybavuju, jak jsem jednou šla s Mickem na večeři. Zapadli jsme do coffee-shopu, kde hrál na kytaru nějaký kluk, po celém dni už pořádně zkouřený. Chvíli se na nás díval a pak jsem ho slyšela, jak sám sobě docela nahlas říká: "Tohohle dealera se musím držet, má fakt super matroš. Ještě po žádným jointu jsem neviděl Micka Jaggera!"
Měla jste si zahrát ve filmu Celebrity, už jste byla vybrána pro roli supermodelky, ale nakonec vás režisér Woody Allen nahradil Charlize Theron. Údajně proto, že vaše tvář nebyla dostatečně vulgární. Je to urážka, nebo kompliment?
Tenkrát mě to děsně urazilo - bylo mi pětadvacet a cítila jsem se být protřelá světlem. A nejednou někdo přijde a řekne mi, že vypadám nevinně. To se mně dotklo. Dneska už to beru jako kompliment - kéž by mi to říkalo víc mužů.
V patnácti jste začala pracovat jako modelka pro Calvina Kleina - jak se z modelky stane přes noc herečka?
Modelkou jsem nikdy být nechtěla, vždycky jsem toužila hrát. Navíc jsem feministka! Ale jednou mě na ulici zastavila žena, která mi řekla, že objevila Naomi Campbell a jestli bych nechtěla pracovat jako modelka v Paříži. Řekla jsem si, že by nebylo špatné podívat se do zahraničí, tak jsem odletěla do Paříže a naučila se plynně francouzsky. V tomhle ohledu jsem svůj čas v Paříži nepromarnila, jen tu práci jsem nemohla vystát. Pařížské módní prostředí je totiž strašně sexistické a prohnilé. New York je lepší a profesionálnější, řada modelek tam podniká, mají vlastní život, zatímco v Paříži jsou jen zneužívané agenturami.
Narodila jste se 1. ledna - jak se na Nový rok, kdy ještě většina lidí trpí kocovinou ze Silvestra, slaví narozeniny?
S pořádáním narozeninových party jsem nikdy neměla problémy - já se narodila v říjnu. Lednové datum mého narození jste určitě našel na imdb.com - mají tam chybu. Ale nic si z toho nedělejte, dneska už je to tak rozšířený omyl, že dostávám víc blahopřání k 1. lednu než ke skutečným narozeninám. Ale nevadí mi to - kolik lidí má narozeniny dvakrát za rok?