Článek
Třináct dní před svým odchodem na herecké nebe mi poslal SMS: "Časem se snad vše bude měnit k lepšímu. Zatím je to bitva." A rval se do poslední chvíle. Boris Rösner byl chlap, rváč, milovník a hráč, protože to je to slovo, které se v divadle užívá o velkých hercích. O takových, kteří se nebojí patosu, citu a velkého jeviště, kteří dokážou ovládnout diváky tak, že ani nedýchají.
Rösner byl hráč do morku kostí, měl v sobě rodinné herecké geny a vstřebal i nesl dál dědictví velkých hereckých bardů, kterých si nesmírně vážil. Miloval jeviště Národního divadla, z něhož herci mívají hrůzu. Miloval pozornost diváků a pocit, že hnutím malíčku dokáže zbořit svět. Miloval ženy a ženy milovaly jeho.
Vášeň v životě i na jevišti
"Jsem vášnivý člověk a vášniví lidé jsou můj obor. Je přece jedno, jestli má člověk vášeň pro sbírání známek, pro ženy, divadlo nebo pro peníze," řekl v rozhovoru pro Právo před premiérou Harpagona, role, za kterou dostal hereckou Cenu Thálie, Alfréda Radoka i Divadelních novin.
Rösnerových vášnivých hrdinů bylo mnoho, jeden lepší než druhý - Čapkův Tulák, Arbenin z Maškarády, Salieri z Amadea, Jean ze Slečny Julie, Edmund z Krále Leara, Laertes, Falkenštejn, Othello, Don Rodrigo z Claudelova Saténového střevíčku, Rybář z Roku na vsi... Stejně jako pro divadlo měl i vášeň pro život.
"Jsou chvilky, kdy bych chtěl být člověk Rösner, ne herec Rösner. Být hercem je na hlavu. Proto herci hodně pijou, kouří, souloží, zapomínají, jsou neurotičtí a brzy umírají. Jejich srdce nevydrží takové množství osudů," napsal ve své knížce. Poslední sezónu před propuknutím nemoci rozdal Rösner víc, než mohl a snad i měl: Cyrano, Harpagon, Frederick - tři velké role na třech scénách. A k tomu škola, rozhlas, film, televize, dabing...
Jeho matka herečka zemřela ve třiapadesáti letech. On dostal jen o dva roky víc. Krutě a předčasně se uzavřel seznam rolí, které na něj ještě čekaly a na něž se těšil, jak je bude hrát, až zestárne, protože herec po padesátce vstupuje do nejkrásnějšího životního období. "Tajemství duše se s věkem prohlubuje," říkal Rösner o hereckém stárnutí. Nebylo mu dopřáno. Jeho herecká knížka se uzavřela. Je dobře, že tu byl.
Poslední rozloučení s hercem Borisem Rösnerem, který zemřel po těžké nemoci ve středu 31. května v nemocnici v Kladně, se uskuteční na jevišti historické budovy pražského Národního divadla ve středu 7. června od 11 hodin. V činohře Národního divadla Rösner působil od roku 1987 až do loňského roku, kdy odešel z jeviště ze zdravotních důvodů.