Článek
Její poslední položkou je hra Ulity dramatičky Magdaleny Frydrych Gregorové. Autorka přivádí na scénu sedm postav, které klopotně hledají cestu k druhým lidem a neméně i samy k sobě. Jejich vztahy krachují a ony se více či méně dobrovolně uzavírají do svých ulit. Jejich jazyk se uchyluje k naučeným frázím z příruček pozitivního myšlení.
Zuzana Vejvodová (Věra) a Marek Lambora (Marek) tvoří další z labilních dvojic Ulit.
Je tu urputně pozitivní, utrápená a zamilovaná Věra Zuzany Vejvodové, její nešikovně harmonizující přítel Marek Marka Lambory, prodavačka Hanka Jany Kotrbaté, která nenávidí své zákazníky, její partner František Ondřeje Krause, šířící v nočním rozhlasovém vysílání do éteru negativní emoce tak dlouho, až ho samotného zahltí, zarputile pozitivní jednonohý neurotik Ota Viktora Javoříka, šílená psychoterapeutka Hedvika Antonie Talackové, jejíž pozitivní cvičení jsou stejně nesnesitelná jako ona sama. V jejich středu pak vozíčkářka Radka Terezy Terberové, která se nedokáže vyrovnat se svým postižením, jež jí dokonale rozvrátilo životní představy. Všichni by chtěli být šťastní, jenže „štěstí v ulitě nenajdeš“, jak zní základní moudro hry i inscenace v režii Alžběty Burianové.
Růžová psychoterapeutka Hedvika (Antonie Talacková) nedokáže pomoci ani Radce (Tereza Terberová) ani sobě.
Téma izolace mladých lidí, způsobené mimo jiné upnutím na sociální sítě a tlakem na úspěšnost a pozitivitu, je samozřejmě životné. Bohužel totéž nelze říci o hře, jejíž postavy působí vykonstruovaně, spíše jako karikatury než živí lidé, a jejich dialogy uměle. A to i přes snahu vnést do tématu prvky humoru. Jediná uvěřitelná bytost je negativistka Radka, ale i ta stykem s ostatními postavami na přesvědčivosti ztrácí, až po přilepený happy end jako z domácí telenovely.
Vedle řady kvalitních textů uvedených ve Studiu, jejichž výčet nabízí i programový sešit, Ulity neobstojí. Ale koneckonců každé dobře míněné úsilí má právo na omyl.
Magdalena Frydrych Gregorová: Ulity
Režie Alžběta Burianová, dramaturgie Barbora Hančilová, scéna Hynek Petrželka, kostýmy Helena Tavelová, hudba Aid Kid. Premiéra 16. května v Divadle na Vinohradech, Praha.