Článek
Kevin Macdonald režíroval mimo jiné film o ikoně reggae Marley nebo drama Poslední skotský král. Do snímku Whitney si přichystal záběry ze soukromí i „nevydané nahrávky, nikdy neviděné záběry, živáky z různých pódií, studiové nahrávky i a cappella verze největších hitů“.
Macdonald uvedl, že ho fascinovalo, proč se někdo tak talentovaný a krásný sám veřejně zničil. Protože měl přístup do archívu a k příbuzným, mohl odhalit hodně z rodinného života. Sebedestruktivní povaha Whitney je ale dávno dobře známa, oficiálně schválený film tak asi nepřinese nic vyloženě šokujícího.
Whitney Houstonová na večírku Cliva Davise.
„Je to úžasná retrospektiva, která oslavuje Whitney dosud neznámými záběry a Kevin přistupuje k jejímu životu bez klapek na očích. Zachycuje celé její kouzlo a neignoruje ani těžké časy,“ tvrdí Patricia Houstonová.
Už v roce 2017 vyšel podobný film Whitney: Can I Be Me, který neměl svolení rodiny, a ta na podobné projekty reaguje velmi nevrle. Divácky byl ovšem hodně atraktivní. Vykreslil Whitney jako dívku z chudé čtvrti, která zpívala v kostele, ale taky od dětství znala drogy. Její přísná matka – gospelová zpěvačka – ji sice vychovala a vydupala ze země její kariéru, jenže jí nedokázala dodat vyrovnanost a sebevědomí.
Postupně z ní udělali popovou hvězdu, která vydělala milióny. V době, kdy byla na vrcholu, se jí ale rozpadla rodina a neměla už žádné přátele. Své deprese se snažila vyrovnat drogami tak dlouho, až ji zabily.