Článek
Pocházela totiž ze židovské rodiny, a právě v ní získala svůj celoživotní obdiv k jazzu. Poslední písničku, která symbolicky zakončila její kariéru, natočila s jazzovým zpěvákem Tonym Bennettem.
V prvním sále je čtveřice modernistických portrétů od streetartového výtvarníka vystupujícího pod jménem Pegasus. Umělec, který sice pochází z Chicaga, ale působí v severním Londýně, na nich zpěvačku spíše zidealizoval. Pojal její tvář ve stylu religiózních renesančních či barokních obrazů.
Tragický zpěvaččin úděl symbolizuje krvavé srdce, které má za zády. To koresponduje s nápisem Love Is a Losing Game. Právě Pegasus je autorem tributního díla Fallen Angel, jenž vzniklo těsně po její smrti.
Ve druhém sále kurátor poskládal vedle sebe různé artefakty spojené s osobním i tvůrčím životem zpěvačky a na stěny nechal napsat její výroky. Vytvořil tak trochu chaotickou mozaiku, která však do jisté míry vyjadřuje to, čím byla.
Vedle modrých šatů, ve kterých vystoupila na slavném festivalu Glastonbury roku 2008, jsou k vidění školní uniforma, kytara, mnoho rodinných fotografií a na jedné stěně i celý rodový strom.
U východu je z růžových papírků vytvořena zeď nářků s emotivními vzkazy od fanoušků z celého světa, která posouvá vyznění expozice až do hájemství kýče.
Celkový dojem tak osciluje mezi lacinou barvotiskovou romantikou a tragickým fatalismem.