Hlavní obsah

Kytarista David Dorůžka: Abych mohl připravit album, musím šetřit

Právo, Tomáš S. Polívka

Kytaristovi Davidovi Dorůžkovi se jako jednomu z mála současných našich jazzových hudebníků podařilo dosáhnout nadnárodního uznání. Běžně koncertuje v celé Evropě a na alba ho zvou zahraniční interpreti. Konečně našel čas i na vlastní čtvrtou profilovou desku Autumn Tales.

Foto: Tomáš S. Polívka

Po letech spoluprací se David Dorůžka vrátil k vlastnímu projektu.

Článek

Říkáte, že nechcete točit zbytečná alba, na kterých by nebyl znát posun. Ale není deset let od dat natáčení předchozích dvou autorských titulů Silently Dawning s hostující švédskou zpěvačkou Josefine Lindstrandovou a Wandering Song s hvězdným španělským bubeníkem Jorgem Rossym, přece jen dlouho?

Za tu dobu jsem zkomponoval spoustu věcí, o kterých nikdo ani neví. Třeba devadesátiminutový program pro jazzový ansámbl a symfonický orchestr, který vznikl na zakázku se záměrem odehrát pouze dvě představení pro uzavřenou společnost. Šlo o náročný projekt, na kterém jsem pracoval téměř rok. Často jsem se také podílel na albech jiných muzikantů. Do studia mě pozval například francouzský kontrabasista a skladatel Nicolas Moreaux, šlo o hezkou desku ve větším obsazení, s úžasným americkým saxofonistou Billem McHenrym či arménským pianistou Tigranem Hamasyanem.

Ale co se týče toho časového odstupu, jde tak trochu o začarovaný kruh. Nechci si stěžovat, ale abych se mohl dostatečně dlouho soustředit na psaní nových skladeb, musím mít našetřené peníze na živobytí. A našetřit si něco vlastními hudebními projekty pro mě nebylo v posledních letech úplně jednoduché. Jsem rád za všechnu práci, kterou mám, ale zároveň ve srovnání s jinými západními zeměmi vidím, že způsob fungování českých kulturních institucí a možnosti grantové podpory u nás nejsou zrovna ideální pro tvůrčí hudební práci.

Autumn Tales je vaším prvním sólovým albem, které vzniklo jen s českými hudebníky. Šlo o záměr?

Nerad bych, aby to znělo nějak nafoukaně, ale předchozí desky jsem točil v mezinárodních sestavách, protože se zahraničními hudebníky pro mě bylo jednodušší naplnit hudební představy. A předchozí alba také čerpala spíše z vnějších vlivů, ať už šlo o inspirace americkou nebo skandinávskou scénou, nebo se točilo ve Španělsku.

Tentokrát jsem se obracel více dovnitř, k vlastním kořenům. A také ve svém současném triu jsem našel spoluhráče, kterým toho nemusím moc vysvětlovat.

Album působí jako koncepční, jak stylem vašich skladeb, tak výběrem kompozic židovských autorů k autorské úpravě. Měl jste už dopředu danou dramaturgii?

Koncepce byla nejdříve spíše nezáměrná, ale postupně se vynořila. Asi proto, že často přemýšlím o dějinách tohoto kousku světa a o věcech, kterými musely projít generace před námi, třeba konkrétně moji prarodiče. Určitá, řekl bych rodinná souvislost je i ve výběru melodie, kterou upravil skladatel Gideon Klein, deportovaný do Terezína. Kleinova sestra, která na rozdíl od něj koncentrační tábor přežila, se přátelila s mojí babičkou i mámou.

Koncepcí bylo i to, že jsem nechtěl, aby deska zněla jako tradiční jazzové trio s kytarou, basou a bicími. Hledali jsme pestřejší možnosti vyjádření. Vlastně bych považoval za kompliment, kdyby nás nezvali jen na jazzové festivaly, ale třeba na festivaly klasické hudby nebo nějaké multižánrové akce.

Plánujete se současným triem dlouhodobější činnost?

Určitě, chceme hrát co nejčastěji. Křest alba Autumn Tales proběhne 20. února v pražském Jazz Docku, plánuje se i vystoupení na JazzFestu Brno. A pokud bych měl jmenovat jednu mezinárodní spolupráci, ve které bych v budoucnu moc rád pokračoval, je to mé duo s americkým pianistou Danem Tepferem. Jde o vynikajícího muzikanta i skladatele a hrát s ním v loňském roce byla jedna z těch vzácných zkušeností, kdy vše fungovalo téměř telepaticky. Nemuseli jsme si říct ani slovo a dokonale jsme si rozuměli.

Reklama

Výběr článků

Načítám