Článek
Kdy jste se rozhodli, že své nové album nahrajete v Americe?
Tom Jaggy (zpěv): Naše kapela měla vždycky ambici působit i jinde než v Čechách. Časový plán naplnění té ambice pro nás ale nikdy nebyl tolik důležitý. Chtěli jsme tedy nahrávat v Americe, ale nevěděli jsme, kdy to přijde. Když se to ukázalo být možné, bylo to pro nás nejdřív velké překvapení a potom jsme to s nadšením přijali jako obrovskou příležitost.
Jamie Winston (baskytara): Nikdy jsme si neříkali, že buď budeme točit ve Státech, anebo na to kašleme. Od začátku ale bylo jasné, že kapela, která zpívá anglicky a pohybuje se v oblasti akustického popfolku, by se měla nějakým způsobem v Americe objevit. Toužili jsme po tom.
Stejně to přišlo poměrně brzy, vždyť Robbery Blues je vaše první album.
Jamie: To je klasická shoda okolností, která se naší kapele děje velmi často. Chtěli jsme nahrávat se zahraničním producentem nejlépe v zahraničí, abychom se dostali do kontaktu s mezinárodní scénou a skutečnou konkurencí. Náš kytarista Gonzales si jednou vybral pět zahraničních producentů a napsal jim mail. Jeden z nich odpověděl a řekl, že do toho jde. Byl to Chris DiBeneditto, který natáčel desky s naší oblíbenou kapelou G. Love & Special Sauce. Pak už jsme jen museli sehnat peníze a vyrazit.
Jak jste je sehnali?
Jamie: To je další náhoda. Když jsme je dlouho nemohli dát dohromady, začal Gonzales v Karlových Varech, odkud pochází, chodit do herny a chtěl tam na tu desku peníze vyhrát. Namísto toho tam potkal podnikatele Milutina Periče, se kterým se dali do řeči a dohodli se na sponzoringu našeho alba.
Tom: Možnost nahrát desku jsme získali v herně. To mi přijde skoro neuvěřitelné.
Kolik peněz jste potřebovali?
Jamie: Částka na realizaci alba v Americe se pohybuje kolem půl miliónu korun. Část z toho jsme dostali od pana Periče a zbytek jsme poskládali z různých dalších zdrojů.
Jeli jste do San Franciska, kde jste album natáčeli, stoprocentně připravení?
Tom: Museli jsme být připraveni, protože nás každá chvíle pobytu stála velké peníze. Asi měsíc před odletem jsme strávili deset dnů na společném soustředění. Odjeli jsme na Slapy do chaty, která byla od všech vnějších vlivů naprosto odříznutá. Cesta byla zapadaná sněhem a my tam kvůli tomu málem ani nedojeli. Nakonec jsme tam připravili materiál tak, abychom v Americe mohli rovnou točit.
Jamie: V té době jsme spolu mluvili pouze anglicky. Bylo to cvičení, protože jsme se nechtěli dostat do situace, kdy bychom ztráceli čas tím, že si s producentem nebudeme rozumět. Mysleli jsme na všechno.
Změnil nějak DiBeneditto vaši vizi?
Jamie: My ho neznali a nedokázali jsme si ani představit, jakým způsobem s námi bude pracovat. Kontaktovali jsme ho po internetu a poprvé jsme ho viděli až v Americe. Bylo to trochu dobrodružství, ale nakonec se z toho vyvinula naprosto skvělá spolupráce. DiBeneditto není typ producenta, který by nahrávání vedl jako režisér. Spíš se stal členem kapely, byl pořád s námi a neustále jsme diskutovali. Studio bylo v jeho domě a my v něm bydleli, takže jsme kdykoli mohli nápad, který přišel, rovnou nahrát. Nějak zásadně ale naši představu nezměnil. Postaral se o to, že nahrávky vznikaly ve skvělé atmosféře.
V San Francisku jste pobývali necelý měsíc. Co vám to dalo?
Tom: Především jsme tam k muzice získali mnohem větší respekt, než jaký jsme do té doby měli. Viděli jsme, že lidé kolem hudby jsou opravdu profesionálové, kteří dělají všechno na sto procent. Muzikant Jaz Coleman nám jednou řekl, že Česká republika je v tomhle ohledu legrační. Měl v zásadě pravdu.
Znamená to, že se budete více soustředit na hraní v zahraničí?
Jamie: Jsme si vědomi toho, že jsme česká kapela, která v této zemi vznikla. Budeme tedy nadále co nejvíce hrát pro naše fanoušky, už jen proto, že nám vždycky hodně pomáhali. Budeme se ale také snažit prosadit v zahraničí. Naším cílem je podzimní koncertní turné v Americe, i když to není až tak jednoduché. Existuje jakási nepsaná dohoda, že bychom neměli mít problém si tam zahrát na nějakém delším turné. Musíme se ale postarat o své základní ekonomické zabezpečení.