Videoprojekce ovládla výstavu diplomových prací uměleckých škol v Klatovech

Své práce tu představují diplomanti z 28 akademií ze 14 zemí. Poprvé se v Česku představují studenti z Amsterdamu, Lisabonu, Stuttgartu a Basileje. Západní Evropa je zastoupena řadou prestižních škol, což se týká zejména Anglie a Německa. Pouze Francie je reprezentována jen akademií v Dijonu a Itálie zcela chybí.

Duší celé akce je historik umění Marcel Fišer, který řekl: „Na každé škole vybere tu nejlepší diplomovou práci tříčlenná komise, složená ze dvou zástupců naší poroty a jednoho místního pedagoga. Galerie zajistí transport a instalaci výstavy a v den vernisáže mezinárodní porota vybírá konečného vítěze, který je odměněn rezidenčním pobytem na Klenové a samostatnou výstavou s katalogem.“ Letos se vítězkou stala Serena Kordaová z Anglie.

Na Klenové a v Klatovech divák najde malbu, konceptuální kreace a videoprojekce. Prakticky vymizelo sochařství. Zastoupená malba nabízí reminiscence fotorealismu nebo naopak geometrickou abstrakci.

Zaujme dobrá řemeslná úroveň, tak jak ji představují třeba Joseba Muruzábal Pérez ze Španělska, Dino Zrnec ze Záhřebu nebo Jochen Pankrath z Norimberku. K nejzajímavějším talentům patří David Hanvald z Prahy a Peter Hornák studující v Banské Bystrici.

Konceptuálně orientovaní tvůrci už tradičně nabízejí výtvarnou nudu, kterou má osvěžit pouze originální nápad. Serena Kordaová z Londýna tu sní o postavení vlastní hory Matterhorn, Nikolai Nekh v poklidu Lisabonu hledá naplnění své touhy po sibiřské domovině a Juraj Jakubčiak v Ostravě medituje o slovenských národních mýtech. Nic z toho neurazí, ale většinou ani nenadchne.

Nejlepší v bilanci akademií a vysokých škol jsou videoprojekce. Videa sice zabila většinu mezinárodních přehlídek typu Bienále nebo Documenty, ale to, co najdeme v Klatovech, stojí za vidění.

Asi nejlepším nápadem je projekce Christopha Meiera z Vídně. Komise, která přišla hodnotit jeho diplomovou práci, našla jen prázdný ateliér a najatý profesionální filmový štáb. A kameraman pečlivě točil rozpaky slovutných profesorů nad oním konceptuálním „nic“, které se v prostoru nacházelo. Mělo to nápad i sebeironii, jež je podle tvrzení Clementa Greenberga kořením moderního umění.

Verana Seibtová a Clea Strackeová zase pořídily svůj videozáznam v budově výtvarné akademie v Mnichově. Ta tvarem připomíná loď a obě autorky šikovným způsobem evokují v divákovi dojem, že při procházce školou se opravdu nachází na obrovském zaoceánském plavidle.

Dokonce i profesorský sbor obě slečny převlékly do námořnických uniforem. Je v tom nápad i kreativní imaginace.

Výstava nejlepších diplomových prací vysokých uměleckých škol začala před šesti lety skromně v Klatovech a nyní se rozrostla do evropsky prestižní akce. Budoucnost však visí na vlásku, protože duší celé akce je Marcel Fišer, který byl odvolán z místa ředitele galerie, a dosud není nikdo, kdo by nabídl jeho energii i zápal pro prestižní mezinárodní projekty.