Hlavní obsah

Zpěvačka Jana Kirschner: Musím se už rozhodnout

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner (29) vydala své výběrové album s písničkami ve slovenštině i angličtině a současně stojí před rozhodnutím. V lednu jí končí pronájem bytu, který má v Londýně, a řeší, zda se vrátí na Slovensko, nebo zůstane v Anglii.

Článek

Váš pobyt v Londýně souvisí jen s plněním hudebních snů?

V podstatě ano, ale je to trochu komplikovanější. Žiju ve dvou zemích. Teď jsem v Londýně, ale trvalý pobyt mám na Slovensku, kam se vracím hlavně o prázdninách, protože nemám ráda anglické léto. Peníze vydělávám na Slovensku a v Čechách, zatímco tam se životem spíš protloukám.

Jak to myslíte?

Velmi si pobytu v Londýně užívám, protože mě netlačí žádná finanční nouze. To je úžasné plus. Denně se setkávám s muzikanty, kteří žijí téměř na hranici bídy. Jsou ale oddaní umění a tomu, co dělají. Myslím si, že kdybych měla určitou finanční nejistotu, asi bych byla aktivnější.

Peníze u nás a na Slovensku vyděláváte pouze hudbou?

Ano, věnuju se jen hudbě a věcem s ní spojeným. Nedávno jsem například dokončila titulní skladbu ke slovenskému filmu Pokoj v duši. Natáčela jsem ji ve Varšavě s člověkem, který předtím dokončil spolupráci na jednom filmu s věhlasným Ennio Morriconem. Film bude mít premiéru v lednu.

Abych se ale vrátila k tomu Londýnu. Dospěla jsem do stadia, kdy se musím zařadit. Cítím u sebe deficit tvorby. Dlouho jsem čekala na to, že se něco stane. Nahrála jsem desku Shine v angličtině, postavila jsem si v Londýně kapelu, hrála jsem koncerty, dělala jsem propagaci. V podstatě se ale nic velkolepého nestalo.

Považujete to za selhání?

V žádném případě, pro mě je to hlavně obrovská zkušenost. Problém je, že mi volá hodně lidí ze Slovenska, abych se vrátila, protože jim má hudba chybí a chtějí slyšet mé nové písničky. Láká mě to. V lednu mi navíc končí po dvou letech pronájem. Musím se tedy rozhodnout.

Jak?

To právě nevím. Buď se mohu vrátit domů do pohodlí, anebo pokračovat v Londýně v tom, co jsem začala. Hráli jsme několik klubových koncertů a přestože to bylo v malých prostorách pro padesát lidí, kteří nikdy neslyšeli mé jméno, byla jsem před každým vystoupením nervózní, jako bych měla zpívat ve Wembley.

Většinou jsme ale hned dostali další nabídky hrát jinde, což bylo nesmírně pozitivní. Chci tím říct, že cítím velký potenciál tam uspět, ale na druhé straně je tu možnost být v pohodlí doma a pokračovat tam, kde jsem skončila. Bude to těžké.

:. Jana Kirschner napsala v Londýně hudbu pro několik krátkých filmů.

:. Jana Kirschner napsala v Londýně hudbu pro několik krátkých filmů. Foto: Universal Music

Vaše popularita na Slovensku a v Čechách ale přece jenom během pobytu v Anglii poklesla, nemyslíte?

To je pravda, ale musím říct, že je to absolutně fajn. Jsem s tím spokojená, protože nejsem žádná hvězda. Když se vrátím, jsem přesvědčena, že bych během roku dala všechno dohromady, zase bychom se vydali s kapelou na turné a věci by se vrátily do starých kolejí. Bylo by to jednoduché, ale obávám se, že jakmile to udělám, už se nikdy nevrátím ke splnění si svého hudebního snu. Možná bych si tím zavřela dveře...

Napsala jste v Londýně nové písničky?

Mám jich strašně moc, ale v Anglii moc nepíšu. Tam vznikají témata, která pak dodělávám na Slovensku. Doma mám lepší podmínky, pracuju v prostředí, jež mi vyhovuje. Příští rok bych chtěla nahrát desku ve slovenštině a pak bych začala pracovat na albu v angličtině.

Jste v Londýně v kontaktu s českou a slovenskou komunitou?

Vždycky když se tam setkám se Slováky, zapomenu, jaké je být Janou Kirschner. Odnaučila jsem se hrát roli úspěšné zpěvačky. Mezi Slováky v Londýně je řada lidí, se kterými se ráda setkávám, ale není to má priorita. Většinou jsem s lidmi, kteří se v Anglii narodili nebo tam řadu let žijí. Je to pro mě přirozené.

Jsou to pouze muzikanti?

Většinou ano, ale Londýn je otevřený všem a člověk tam potká spoustu zajímavých osobností. Hodně se setkávám s lidmi, kteří dělají film, i s těmi, kteří dělají všechno. Například má vokalistka Nicol, taková hubeňoučká černoška, si sama šije boty i šaty, maluje obrazy, chce udělat hiphopovou kapelu, prostě je umění totálně otevřená. To se mi líbí. V Londýně vám nikdo neřekne, že něco nejde. Lidé se tam otvírají. Doma jsem s těmito věcmi vždy bojovala.

Rozšířila jste i vy svůj umělecký záběr?

Napsala jsem několika lidem pár věcí pro jejich krátké filmy. Vzniklo to při absolutně svobodné spolupráci. Svoboda tvorby je to, co v Londýně cítím. Jsem tam sama sobě pánem a můžu dělat cokoli.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám