Článek
Motivem přepadení eskorty byla snaha o prověření případu jejího manžela, uvedla Tauchenová.
Výslech ženy, která se o víkendu probudila z umělého spánku po prodělané operaci, povolili lékaři. Se dvěma přestávkami trval necelé dvě hodiny. Policisté výpověď sepisovali přímo u jejího nemocničního lůžka. Žena je stále ještě napojená na přístroje, obtížně dýchá a dostává utišující léky na bolest.
„Všechno si dobře pamatuje. Popsala způsob osvobození manžela i průběh jejich dopadení. Nevyjadřovala se pouze k tomu, kde se po útěku schovávali,“ řekl Právu její obhájce Kolja Kubíček.
Vzal si pistoli a střelil se do hlavy . Zbraň mu pak vypadla z ruky, já jsem jí vzala a chtěla jsem udělat totéž. Jenže to cvaklo a nic. Tak jsem vyběhla z auta
Tauchenová uvedla, že v nemocnici čekala najisto. Věděla, že eskorta s manželem ten den dorazí, jen neznala přesný čas. Číhala tam od devíti ráno, dočkala se kolem 13. hodiny.
„Vytipovala jsem si místo u šoupacích dveří v uličce. Když eskorta vycházela z ordinace, namířila jsem na ně zbraň a řekla jim jednu větu: A teď mi ho pusťte, pánové. Nikdo z civilistů tam v té době nebyl,“ citoval Kubíček část její výpovědi.
Vyšetřovatelé se psem hledali ve čtvrtek i kulku, která trefila Tauchenovu ženu Dagmar.
Kde přišla ke zbrani, neuvedla. „Myslím si, že to byla plynová pistole, nevyznám se v tom. V bubínku byly nějaké zlaté náboje, já je tam nedávala ,“ upřesňovala dále. [celá zpráva]
Únikovou trasu z nemocnice měla také předem připravenou. „Běželi jsme k zadním plechovým vrátkám, která vedou ven z areálu. Nechala jsem si je předtím otevřené. Když jsme jimi proběhli, zaklapla jsem je. Ještě než jsme s manželem naskočili do auta, slyšela jsem, jak někdo křičí: Stůj. To jsme ještě běželi, neohlížela jsem se a pouze jednou vystřelila do vzduchu. Rychle jsem odemkla auto a sedla si za volant. Manžel si sedl vedle mě. Rozjela jsem se a vzala to přes trávník rovnou na křižovatku. Manžel navigoval, nevím kudy a jak dlouho jsme jeli,“ popisovala Tauchenová sled dalších událostí.
Vyjadřovat se nechtěla k tomu, kam až dojeli a kde pobývali do doby, než je policisté dopadli. Řekla jen, že dost času trávili v autě. Vyšetřovatelům dále podrobně popsala, jak je policisté dopadli.
„Jeli jsme autem a na silnici stála dodávka. Viděli jsme policisty s pistolemi. Manžel se chtěl dodávce vyhnout, strhl řízení, ale narazil do její přední části. Skončili jsme ve stromě. Manžel pak řekl, že je to v pr... Vzal si pistoli a střelil se do hlavy. Zbraň mu pak vypadla z ruky, já jsem jí vzala a chtěla jsem udělat totéž. Jenže to cvaklo a nic. Tak jsem vyběhla z auta,“ vypovídala žena do protokolu. [celá zpráva]
Chtěla jsem, aby se ten případ manžela znovu prověřil. Jsem přesvědčena, že ho odsoudili neoprávněně
Pamatuje si dále, že vedle ní pobíhal nějaký vlčák. „Běžel se mnou, ale nekousl mě. Já jsem pořád utíkala, neotáčela se, ani když jsem slyšela výstřel. Téměř v zápětí mi ztěžkla ruka. Někdo mě dohnal a povalil na zem. Pak se na mě sesypali asi čtyři chlapi. Jeden mi klečel na krku. Slyšela jsem, jak říkají, že hrozně krvácím a pak volali sanitku. Nějak mě přitom obraceli. Ještě si vybavuji, jak mi doktor hledal žílu na prsou. Pak už nic,“ popsala svoji verzi policejního zákroku Tauchenová.
Vyšetřovatelům odpověděla i na zásadní otázku, a to, proč to vlastně udělala. „Chtěla jsem, aby se ten případ manžela znovu prověřil. Jsem přesvědčena, že ho odsoudili neoprávněně," řekla. Soud Tauchena za vykrádání trezorů pomocí výbušnin poslal nepravomocně na pět let do vězení.
