Článek
Houbelec! Společenský odsudek je už celá desetiletí pilně masírován propagandou sociálního státu, naším lepším alter egem, jež nás hodlá hlídat před našimi špatnými vlastnostmi a návyky asi tak, jako chráníme malé děti a pejsky, aby si neublížili.
Proč by zákaz kouření ve vyhrazeném prostoru pro kuřáky, jak bývávalo dobrým zvykem v dávných vlacích či zámeckých kuřárnách pro pány, měl být, jak píše, „omezením svobody jednoho zabíjet bližní svým vedlejším produktem závislosti“.
Co to toho jinak rozumného, umírněného novináře popadlo? Neví snad, že v liberální demokracii čili společnosti svobodomyslné svoboda končí, jen když naráží na svobodu druhého, a je třeba hledat a vymezit hranici kompromisu, v tomto případě teritoriální?
Svět je pro některé zákonodárce jednoduššího rozumu odporně složitý a oni, neschopni zastavit války, terorismus či automobilismus – v některých možná dříme islámský prohibicionismus, touží konat dobro a pro naše bezpečí budou zakazovat, eliminovat, likvidovat. Nejen cigarety a brzy i alkohol, ale i tučná, sladká, slaná, pepřená jídla. Dnes už ani skauti nelezou po skalách a mají „právo“ na mobil. Který učitel by riskoval a pustil děti do nočního lesa? Rovnostářský stát porušuje veškeré hranice autonomie rodiny, školy, církve, spolků; chce pást občany jako ovce a mnozí bohužel přikyvují.
Vůbec nejde o ochranu zdraví nekuřáků, ale především o puritánskou snahu vymýtit lidskou neřest jako takovou. Jinak bychom stále měli železniční vozy pro kuřáky, oddělená kina, pracovní a jídelní místnosti i kanceláře. Ne, ne – zákaz musí platit v celém objektu! V Anglii se už mluví o tom, že i chodník je veřejné prostranství, a balkóny hotelů se před hosty zamykají. To není fantazie, stačí si vzít příklad z japonských nekuřáckých měst, Singapuru nebo Bhútánu.
Začalo to absurdním zdražováním cigaret a pokračuje salámovou taktikou postupných omezení. Hitler byl hlupák, když chtěl tuhle špatnost vyřídit ráz naráz – jeho totální zákaz kouření nevydržel ani tři dny.
Není poněkud zastaralé to naše svobodomyslné, západní evropanství? Stále se zabývat ochranou svobody, hledáním kompromisů, dávat pozor, aby jeden zákaz nevyvolal nové, horší problémy.
Vzpomeňme jen na starou prohibici alkoholu, na zločiny, jaké vyvolala v Americe. Sociální inženýři už v závětří Evropské unie chystají varovné, odstrašující nálepky na lahve a náš komentátor si dělá starosti, že se naši legislativci chovají i k alkoholu příliš vřele. On sám ale vidí jen závislost na tabáku a na alkoholu, jako by nevěděl, že tabák i víno přispívají k lidské družnosti i vzájemnosti a přinášejí mnoho drobných radostí a úlev.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Svobodný člověk má přece svaté právo bojovat s nestřídmostí sám, i když tím někdy ohrožuje své okolí. Taková je podstata liberální demokracie. A kdo se pohoršuje, má zřejmě daleko větší problém duševní.