Článek
Resort tento návrh změny zahrnul do zprávy, kterou ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) zpracovala na pokyn premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) a kterou má Právo k dispozici.
Sobotka si vyžádal informaci o prošetření postupu orgánů u tragické události ve Žďáru nad Sázavou, která by obsahovala i opatření, jak podobným událostem předcházet. [celá zpráva],
Současný trestní zákoník umožňuje nařídit ochrannou léčbu jen na dva roky s tím, že pokud je to nezbytné, může ji soud prodloužit. Vždy ale opět jen na dva roky.
Podle ministerstva je ale počítání této lhůty nejasné. Například je otázkou, jak do toho započítávat dobu, kdy je pacient třeba na útěku. Ministerstvo upozornilo i na to, že v případě ambulantní léčby se někteří pacienti vyhýbají projednání jejího prodloužení, a tím si vynutí konec léčby.
U nás je dětinská představa, že když se vyskytne nějaký problém, tak se napíše zákon, a tím je problém odstraněn
S vypuštěním dvouleté lhůty souhlasí i bývalý ministr zdravotnictví, psychiatr a náměstek Psychiatrické nemocnice v Praze-Bohnicích Ivan David.
„Lhůta dvou let u ochranné léčby je nesmyslná. Stejně jako se musí pravidelně u každého přezkoumávat, jestli přetrvává důvod k omezení svéprávnosti. A to i tam, kde nemůže dojít ke zlepšení, například u pacienta, který má IQ 20 a nikdy nevstal z postele,“ řekl Právu.
Zdravotnictví spolu s resortem spravedlnosti postrádají zákon o výkonu ochranné léčby, kde by byly stanoveny její podmínky a ve kterém by se soustředily všechny dosavadní předpisy.
Ambulantní léčba je v rozkladu
Podle Davida ale zákon všechno nevyřeší. „Nevím, co by měl obsahovat. U nás je dětinská představa, že když se vyskytne nějaký problém, tak se napíše zákon, a tím je problém odstraněn,“ podotkl. Problém je podle něho v tom, že se totálně rozložila ambulantní péče.
„Pacienti nespadají pod jednoho konkrétního lékaře, který by měl odpovědnost. Polovina nemocných psychózami nemá vědomí vlastní nemoci, a přitom se od nich očekává, že si najdou lékaře a budou k němu z vlastní vůle docházet,“ tvrdí.
„Od Rakouska-Uherska od roku 1881 existoval systém, kdy nemocný patřil do nějakého obvodu, a tak náležel ke konkrétnímu lékaři. Tato spádová území se v zájmu vzniku konkurence počátkem devadesátých let minulého století zrušila, a tím zmizela i odpovědnost a spolu s tím také pravomoci lékařů,“ řekl David.
„Teď si lidé mohou vybrat lékaře a oni si často nevyberou nikoho a také lékař může obtížného pacienta odmítnout. A nikdo se o tom nedozví. Zákonem o ochranné léčbě na tom nic nezměníte,“ dodal David.
Ten by proto spíše doporučoval návrat k územní odpovědnosti, a to nejen v psychiatrii, kde se podle něho nepříznivé důsledky projevují nejvíce právě proto, že se mnozí pacienti ke své škodě lékařům vyhýbají a léky neberou.
Posudky povinně
Resort zdravotnictví podporuje návrh spravedlnosti, aby nezávislý posudek byl povinný pro rozhodování soudů o změně ústavní léčby na ambulantní. Zejména tam, kde byla ústavní léčba uložena člověku, který spáchal závažný trestný čin.
Měl by vzniknout i registr pacientů v ochranné léčbě, do kterého by měli přístup i soudci, státní zástupci a zdravotníci. Ten nyní chybí, a tak se stává, že člověku je nařízeno léčení i vícekrát. Lidé, kteří poruší ochrannou léčbu, by měli být umísťováni do detenčních ústavů.
Zdravotnictví také dává ke zvážení, že by se náhrada za cesty k lékaři stala u psychiatrických pacientů sociální dávkou. Podporu má i v ministerstvu práce a sociálních věcí. Právu to potvrdila ministryně Michaela Tominová (ČSSD).
Podle Davida je ale opět na vině systém, který negarantuje dostupnost lékařské péče. „Když na velkém území není psychiatr, tak se řada pacientů neléčí i proto, že musí jezdit daleko a z invalidního důchodu na cesty nevyšetří. Jestli si ale někdo myslí, že tím, že něco zaplatí, změní chování psychotiků, tak je vidět, že nechápe problém,“ tvrdí psychiatr.