Hlavní obsah
Pražský advokát Petr Folprecht ve vestibulu Thermalu při četbě festivalového programu. Foto: Rudolf Voleman, Právo

Pražskému advokátovi Folprechtovi tleskají diváci na festivalu už 46 let

Žádný jiný filmový festival na světě takový fenomén nemá. Jen ten karlovarský. Řeč je o Petrovi Folprechtovi, advokátovi z Prahy, kterému tleská obecenstvo v kinosálech při MFF KV již 46 let. Nejdříve jako promítači a nyní pokaždé, když coby technik Velkého sálu Thermalu po úvodních proslovech k filmu odnáší z podia mikrofon.

Pražský advokát Petr Folprecht ve vestibulu Thermalu při četbě festivalového programu. Foto: Rudolf Voleman, Právo
Pražskému advokátovi Folprechtovi tleskají diváci na festivalu už 46 let

„Na festival jsem začal jezdit v roce 1974. To ještě tehdy nestál hotel Thermal a festival se odehrával v Grandhotelu Moskva, jak se tehdy jmenoval Pupp,“ prozrazuje Folprecht.

Začínal jako promítač. „V průběhu let jsem byl vytažen z kabiny a mám nyní na starosti technický dozor ve Velkém sále v Thermalu, kde dohlížím na kvalitu představení,“ pokračuje doktor práv.

Když je například režisér filmu nespokojený s hlasitostí zvuku, je s ním ve spojení, a zvuk zeslabí nebo zesílí. Koordinuje rovněž delegace k filmům a vpouští je v pravý čas na podium. Když proslovy skončí a delegace odejde z podia, zbude před plátnem stát mikrofon.

„No a potom přijde Folprecht a mikrofon za neutuchajícího potlesku odnese,“ dodává doyen karlovarského MFF.

Zahrál si ve znělce

Při své práci na festivalu vidí každý den ve Velkém sále Thermalu projekci šesti snímků. Nejraději ze všeho vzpomíná na rok 2001, kdy si zahrál v jedné z osmi znělek s ošuntělým promítačem Eddiem v podání britského herce Edwarda Marsena.

Ten jej ve znělce odehrávající se v promítací kabince přivolal k sobě a podal mu lupu, aby si také prohlédl proti světlu okénka filmu s nahými ženami. Nachytala je ale přitom žena, která přišla za Eddiem do promítací kabinky. „Jak nás tam viděla při těch sprosťárnách, tak odešla pryč,“ vzpomíná Folprecht.

Na znělku pak při závěrečném ceremoniálu navázala živá scénka, při které žena vyšla z kulis vytvořené projekční kabinky po schodech na jeviště.

„Já se vyřítil za ní, na jevišti jsem ji doběhnul, špital jsem jí něco do ucha, promítač mezitím také scházel dolů a smutně koukal, jak já se ženou odcházím pryč. Na to hrozně rád vzpomínám, protože to mělo obrovský aplaus,“ říká Folprecht.

 Jsou to normální lidi

Jako advokát na volné noze byl stále pánem svého času. Musel si ale plánovat praxi tak, aby nemusel v době MFF k soudu. Na festivalu potkal všechny hvězdy filmového plátna, které do Karlových Varů za poslední desítky let přicestovaly.

„Nestalo se mi, že by se někdo z nich choval nevlídně nebo povýšeně. Jsou to všechno úplně normální lidi,“ popisuje. O tom, na co se letos na MFF těší, má zcela jasno: „Zopakuji si pokládání mikrofonu. Doufám, že jsem se ještě lidem neomrzel. Vždycky mi vytane otázka, čemu vlastně tleskají.“

Zavzpomíná, jak se ho vloni jeden z návštěvníků kina ptal, jestli ví, co na festivalu v Cannes nemají. „Ptal jsem se, co to je, a on mi řekl, že jsem to já,“ uzavírá se smíchem.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků