Článek
Technicky vcelku kvalitní zvukový film režisér Sergej Loznica vytáhl z ruských archívů a pod názvem Proces přivezl i do Karlových Varů. Záběry staré 89 let vůbec nekomentuje, do procesu nevstupuje, takže film vypadá téměř jako přímý přenos z Moskvy.
Zatímco soudy v demokratických zemích zdržují různá odvolání a dovolání, v Moskvě se všichni „sprostí podezřelí“ hned přiznávají. Nemá cenu to prodlužovat, protože rozsudek je připraven už před začátkem soudu. Nejsme ve skutečné soudní síni, ale v divadle.
Komunistické procesy sloužily k zastrašení občanů, obvinění byla vymyšlená, obrana nemožná, tresty brutální. Výběr obětí byl téměř náhodný, jeden den mohl být člověk známým generálem či vysokým funkcionářem strany a jezdit v limuzíně, druhý den skončil na šibenici nebo v gulagu. Procesy se ale týkaly i obyčejných lidí, nikdo nebyl v bezpečí. Zcela bezdůvodně byly postupně uvězněny miliony sovětských občanů.
Asi nejslavnější jsou velké čistky z let 1936-38, soudy s prominenty strany a Rudé armády, jejichž „scénář“ psal lidový komisař vnitra a šéf tajné policie NKVD Nikolaj Ježov. V roce 1936 byli mimo jiné známí komunisté Zinověv a Kameněv obviněni z plánování vraždy vedoucích politických představitelů a špionáže a dostali trest smrti.
Film Proces ale zachycuje první Stalinovo krvavé „divadýlko” s inženýry a průmyslníky, kteří prý chystali „intervenci cizích mocností do SSSR“. Záběry mužů odříkávajících naučená přiznání střídají obrázky z ulice, kde zmanipulovaný pologramotný lid s transparenty žádá zastřelení odporných zrádců.