„Žijeme v éře, kdy jsme zaplaveni informacemi,“ říká čínský režisér Zhai Yixiang. „Sedíme rozvalení v křeslech, a přitom přes různá média zblízka sledujeme věci, které se dějí tisíce kilometrů daleko. To, co takto posloucháme a čteme, je pak často postaveno na posunutých, či dokonce překroucených faktech. A mě zajímalo, jaké je být ve středu toho všeho.“

A právě proto umístil filmař do centra děje novináře: žurnalista Jia přijíždí na venkov na přání dívčiných rodičů. Ying totiž za otce svého dítěte označila vlastního učitele a její rodiče nemají důvěru v místní policii ani v samu školu, že věc uspokojivě vyšetří a učitele případně potrestají.

Čínský filmař Zhai Yixiang

Čínský filmař Zhai Yixiang

FOTO: KVIFF

„Postavy v mém filmu všechny propojí jedna novinová reportáž,“ říká Zhai Yixiang. „Tím, že se na věci díváme očima novináře, chceme zjistit, co se vlastně stalo, ale pochybnosti nás vrhají hned sem a hned jinam, ztrácíme se tak dlouho, až zjistíme, že naše pátrání nikam nevede, maximálně do propasti.“

To, co začalo jako detektivka, se najednou mění v úplně jiný film. Detektivní zápletka se čím dál víc rozplývá ve všudypřítomné mlze a její vyvrcholení, které nakonec opravdu přijde, vlastně už v tu chvíli není podstatné.

„Jenom ti, kterých se věc netýká, stojí o to nalézt pravdu. Oběti víc zajímá situace, v níž se ocitli. Proto jsem se rozhodl v průběhu filmu utlumit dramatické a morální konflikty a nechat diváky skutečně procítit situaci, ve které se ocitla zneužitá hlavní hrdinka,“ dodává Zhai Yixiang, jenž svou hypnotickou novinkou navazuje na čínské tvůrce tzv. šesté generace.

Samé otázky

Novinář Jia je z celého případu frustrovaný a zmatený (režisér přiznává, že tím odkazuje i na postavení žurnalistů v současné Číně). Naproti tomu Ying je raněná, ale v rámci možností se snaží zůstat silná a hrdá, snaží se svůj život nějak posunout dál. I proto odchází z vesnice nadobro pryč.

„Lidé se z čínského venkova stěhují do velkých měst. Což ovšem nijak neodstraňuje bariéry mezi vesnicí a městem,“ dodává režisér. „Sám jsem na venkově vyrůstal a následně se přestěhoval do většího sídla a vím, že už není cesty zpět. Podobně se naše hrdinka snaží ve městě restartovat samu sebe a začít po velké osobní krizi znovu, jenže její nové prostředí se brzy ukazuje jako ještě mnohem komplikovanější než to předešlé. A náš film nepřichází s jasným řešením, jak neopakovat už jednou prožité trauma, nenabízí odpovědi, jen klade otázky.“

Karlovarský festival, kde bude Portrét mozaikou v hlavní soutěži, začíná už v pátek 28. června.