Vedle toho spolupracuje s mladými talenty, jakým je například původem dokumentarista Isaki Lacuesta. Natočili spolu drama ze studených Pyrenejí Nová kůže, jež v Karlových Varech bojuje o Křišťálový glóbus.

V Karlových Varech máte dva filmy dvou různých režisérů. A v obou hrajete matky stižené ztrátou dítěte. Čím to, že se to tak sešlo?

Novou kůži jsme s Isakim připravovali deset let, hrozně dlouho jsme na to sháněli peníze. A mezitím mě oslovil Pedro Almodóvar s Julietou. Fakt je, že v obou filmech hraju matku, ale Isaki i Pedro je vnímají ze zcela opačných úhlů.

Jak to?

Vezměte si jen to prostředí. S Isakim jsme točili v zasněžených Pyrenejích, zatímco s Pedrem jsme byli v horkém Madridu. Když jsem dodělala Novou kůži a začala jsem se připravovat na Julietu, myslela jsem si, že půjde o pokračování toho mateřského osudu. Jak jsem se zmýlila! I když oba ty filmy jsou o osamocených matkách, je skutečně spousta způsobů, jak je ztvárnit.

Lze oba ty režiséry vůbec srovnat?

Almodóvara znají po celém světě, a tak svým způsobem očekáváte, že točíte pro celosvětové publikum. Je to veliké uznání a jistý luxus. Isaki je spíš alternativní tvůrce.

V čem spočívá kouzlo hereckého úspěchu u Pedra Almodóvara?

On je velmi náročný, od herců chce pořád víc, nikdy nemá dost. Dvacetkrát točí stejný záběr, to jsem pak už byla úplně vyšťavená, ale musela jsem se vždycky překonat a zkusit to ještě jednou. Moc mi pak pomohla rozsáhlá příprava.

V čem spočívala?

Pedro mi doporučil množství knih a filmů, naposlouchala jsem hudbu Alberta Iglesiase, s kterým Pedro dlouhodobě spolupracuje. Seznámila jsem se také s tvorbou malíře Luciana Freuda, protože v Julietině bytě visí jeho autoportrét, a podobně.

Čím vás tyto umělecké reference ovlivňují?

Julieta je žena, která prakticky nemluví, veškerý její příběh se odehrává v jejím nitru. Má v duši velikou ránu, s níž se musela vyrovnat. A protože tedy moje Julieta mluví s divákem jen očima, musela jsem nejprve pochopit její vnitřní život, abych jej mohla vyjádřit pohledem a gesty.

O roli se dělíte s Adrianou Ugarte, která hrála mladší Julietu.

Pedro pracoval s každou nás zvlášť. Ale pro mě bylo důležité zjistit si co nejvíc také o Julietině minulosti, neboť běh času tady hraje velkou roli. Pedro ukazuje, jak různé okolnosti v průběhu času člověka proměňují.

Emma Suárez

Emma Suárez

FOTO: KVIFF

Proto jsem se například vypravila do Galicie, kde Julieta žila jako mladá – chtěla jsem vidět a pochopit tamní prostředí, je tam velmi dramatické moře a husté mlhy. Zajímalo mě, jací tam žijí lidé, čím se živí, jaké je tam světlo. I když já sama jsem tam nenatáčela ani minutu, potřebovala jsem to znát, protože mi to pomáhalo vytvořit integritu mé postavy.

Připravujete se na svou roli vždycky takhle intenzivně?

Snažím se. V přípravě totiž vidím tvůrčí práci a ta mě na herectví zajímá nejvíc. Jde o to, že postavu vytvářím z mnoha střípků a zdrojem inspirace je mi potom hudba i obrazy, které postavu obklopují, anebo vycházejí z doby, v níž se pohybuje. Stejně tak se ráda podívám, jak podobné postavy sehrály jiné herečky. Poučná pro mě je i jen procházka po ulici. Všímám si, jak lidé chodí, jaké pohyby dělají, jaký rytmus mají. Tímhle hledáním naplňuju svou hereckou zvědavost.

Dokážu si představit, že podobné hledání může být nekonečné. Kdy máte dost?

Limituje mě jedině čas. Čas do natáčení. Moje příprava končí v okamžiku, kdy se začne natáčet.