Komorní film mezi čtyřmi stěnami budapešťského bytu. Ve Varech soutěží Rodinné štěstí

„Když jsem mluvil s cizinci, byli zpravidla ohromeni krásou Budapešti, ale taky tím, jak k sobě my Maďaři umíme být krutí,“ říká Szabolc Hajdu.

„Je jedno, jestli konflikt vznikne na ulici nebo v tramvaji, ale je jisté, že velmi rychle vyústí v situaci, kdy se snažíme toho druhého zastrašit nebo ponížit. A tak jsem začal zjišťovat, proč tomu tak je. A jestli jsem taky takový. Jsme nespokojení? Frustrovaní? Z něčeho zklamaní?“

Po roce stráveném ve Skotsku se Ernella i se svým manželem a desetiletou dcerou vrací do Maďarska. A protože nemají, kde složit hlavu, poprosí svou mladší sestru Eszter, k jejímuž dokonale vypadajícímu životu vždy vzhlížela, zda by mohli na nějaký čas zůstat u ní. Brzy se ale ukáže, že obě části rodiny tak úplně nesouzní a že obě manželství zároveň procházejí krizí.

„Ty rodiny na sebe narážejí, vzájemně se srovnávají, nikoho samozřejmě nenapadne za své problémy vinit sebe sama. Vytváří to vlastně vtipné a ironické situace, které myslím budou lidem povědomé,“ říká Hajdu, který patří spolu třeba s Györgym Pálfim k velmi silné maďarské filmařské generaci.

Dospělé postavy (tu nejprotivnější si zahrál sám režisér) se sebereflexi vyhýbají, maximálně se uchylují k sebelítosti a doufají, že jim ostatní jejich přepjaté sebeobviňování rychle vyvrátí. Skrze stále nové konflikty vyplouvají a zase se zanořují více i méně podstatné důvody toho, proč se právě teď, ve svých plus minus čtyřiceti letech, cítí všichni čtyři tak prázdní, znudění či prostě jen zklamaní.

Rodinné štěstí je sevřený, komorní film, vůbec neopustíme čtyři stěny onoho budapešťského bytu. A komorní a silný je i jeho závěr, kde si Hajdu vystačí s jednou všeříkající písní amerického písničkáře Daniela Johnstona puštěnou z počítače jen tak ke skládání ubrousků.

„Náš film vypráví velmi jednoduchý příběh. Nevěřím, že by scénář mohl někde získat nějakou cenu. Ale chtěl jsem zachytit ten malý, nejasný moment v životě, který, jak doufám, může přerůst v něco většího, zásadního, s čím se diváci budou moci identifikovat,“ říká Hajdu.

Jestli dostane maďarský filmař na festivalu v Karlových Varech i nějaké ocenění za scénář, těžko říct, ale jeho Rodinné štěstí je jistě favoritem na cenu nejvyšší – Křišťálový glóbus.