Článek
Při práci na novém luxusním bytovém komplexu se pádem z výšky zabije jeden ze stavebních dělníků. Kamarádi nesou smrt oblíbeného druha těžce. Zvlášť se dotkne Ibrahima, už staršího mistra, byť se s mrtvým předtím nijak zvlášť nesblížili.
Důvod je jednoduchý. Ví, že konec brzy čeká i jeho, diagnostikovali mu totiž rakovinu plic. Ibrahim přitom nemůže z rizikového, prašného zaměstnání odejít. Jeho rodina žije mimo Istanbul a patří k těm, které během zemětřesení přišly o střechu nad hlavou, a on potřebuje peníze, aby manželce a dvěma malým dcerám zajistil nové bydlení. A jeho pojištění není dost kvalitní, aby náklady pokrylo. A tak dál skládá cihlu k cihle a jeho zdravotní stav se pomalu zhoršuje. A aby to nebylo tak snadné, začnou se výplaty dělníků na stavbě čím dál více zpožďovat.
Zdá se, že to celé nemá řešení. Pak však dostane rodina mrtvého dělníka nečekaně tučné odškodnění, vedení stavby se totiž bojí žaloby. A Ibrahimovi hned dojde, že zabít se při práci tak, aby za tím nikdo neviděl úmysl, není při minimálním bezpečnostním zajištění nic složitého. Ukončí Ibrahim svou lidsky nedůstojnou situaci sebevraždou?
Turecký debutant Kıvanç Sezer
„Chtěli jsme se podívat na to, jak se důraz na neustálý ekonomický růst ve stavebním sektoru odráží v realitě těch, kteří tak neúnavně budují kanceláře, náměstí, nákupní domy, kde my ostatní trávíme svůj čas,“ říkají tvůrci filmu Otcova křídla režisér Kıvanç Sezer a producent Soner Alper. „Naším záměrem bylo využít síly kinematografie a s kamerou vstoupit do života těchto lidí a pokusit se ho co nejpříměji zachytit.“
Stavební „nástroje“
Aby zvýraznil kontury celé situace, postavil režisér Sezer vedle Ibrahima ještě postavu jeho synovce, který na rozdíl od hlavního hrdiny dosud neztratil ideály v prudce se rozvíjející turecký kapitalismus, věří, že zpožděné výplaty jsou jen nedopatřením, že sliby developera dělníkům jsou míněny upřímně. A věří i v to, že svět funguje natolik spravedlivě, že se jednou mohou role těch nahoře a těch dole prohodit. Film však nakonec dává za pravdu spíše Ibrahimovi.
„Už to, že turecká kinematografie za dobu své existence vyprodukovala nějakých 6300 snímků a že z toho jen 35 se zabývá tématem z dělnického prostředí, ukazuje, že jsou takové filmy potřeba,“ dodávají tvůrci, kteří na to, že jde o debut, pracují s veškerými filmovými prostředky velmi sebejistě. Zaujme třeba jejich nakládání se zvukem, kdy se nevyhýbají ani stavebním „nástrojům“.
Jak to s Ibrahimem a jeho rodinou nakonec dopadlo, můžete vidět ve Varech poprvé 6. července, kdy má film Otcova křídla světovou premiéru.
