Mám vám říkat slečno? Četla jsem, že jste na paní alergická.

Vážně? Na to si nevzpomínám, říkejte mi klidně Zuzano. Ostatně ona oslovení - paní a slečna - se na Slovensku už ani běžně nepoužívají. Bohužel. My si hodně tykáme. Říkáme si dovi (zkráceně na shledanou - pozn. red.) místo dovidenia. Nemáme to jako vy, formální: „Dobrý den, paní ta a ta“.

Video

Upoutávka na film Učitelka

Jste k sobě slušnější, což se mi moc líbí. U nás už ani děti neumí pozdravit. Když jsem se po letech vrátila z Vídně do Bratislavy, zjistila jsem tři zásadní věci, co my, Slováci, neovládáme. Zdravení. Komunikaci. A zůstat v každé situaci slušný. Škoda.

Před kamerou jste stála poprvé v pořadu československé televize Cvičme v rytme.

(Smích) Ano, jako cvičenka aerobiku jsem měla na sobě potítka ustřižená z tlustých ponožek. Poskakovaly jsme v jarmilkách. V trikotech. Já měla krásně barevný, přivezla mi ho máma ze Západu. A budete se divit, snad díky tomu všemu nás hodně mužů považovalo za atraktivní. Psali nám hlavně vojáci. Cvičme v rytme opravdu uspělo. Dokonce jsme natáčely v Praze pro Švédy. Ještě mám někde schovanou kazetu, je moc zábavná. Nedávno jsem na Youtube natrefila na pár dílů pořadu a byla jsem tam hrozně hubená, což jsem ovšem nevnímala...

Říkávalo, že jde o první erotický pořad v socialistické televizi. Jak jste se do něj dostala?

Chodila jsem tehdy do souboru „moderního scénického tance“ Auriga a vedoucí, co ho vedla, si mě vybrala do své cvičební skupiny. Jinak já trsala v různých kroužcích od šesti let. Pohyb mi přinášel psychickou rovnováhu. V dětství mi chutnalo, byla jsem vždy o číslo větší, a děti se mi často smály, dokážou být zlé.

A spolužáci z gymplu vám fandili?

Měli ze mě spíš srandu. Nijak slavná jsem se necítila. Jenže... Tehdy vysílala jedna televize. Náš pořad šel před zprávami. Na ulici mě poznávali, občas pokřikovali, což se mi stává dodnes. Zvlášť děti na mě volávají jménem mých televizních postav. To je celá popularita.

Zuzana Mauréry

Zuzana Mauréry

FOTO: A-Company CZ

Můžu tedy shrnout, že jste na Slovensku populární?

(Dlouho přemýšlí) Kolemjdoucí poznají mou tvář, už nejsem ta „mladá a talentovaná“. (Smích) Ale „populární“? To ne. Nejsem každý týden, ani měsíc v novinách. Komunikaci s médii si hlídám. Navíc, když u nás o někom řeknete, že je „herečka“, nechválíte ho. Chcete příklad? Známé udělal její pes v koupelně bordel. Ona vše zhodnotila: ty jsi ale herec! To slovo v sobě nese pejorativnost. Jako by něco bylo s vámi v nepořádku. Ani se nedivím. Díky nejrůznějším pořadům, soutěžím a reality show, může byt herec a zpěvák kdokoli z ulice…

Hrajete na Slovensku, v Česku, Rakousku. Kolika jazyk mluvíte?

S němčinou jsem vyrůstala. Chodila jsem na německou základní školu, doma jsme se dívali na rakouskou televizi, německy mluví i rodiče, pracovala jsem ve Vídni. Češtinu jsem jaksi přibalila pracovně. Hrávala jsem roky muzikály v Brně, kde jsem mluvila a zpívala po vašem. Teď vystupuji pravidelně v Praze v Divadle Studio Dva. Na škole jsem se učila ještě ruštinu, z níž jsme všichni maturovali. I když ji považuji za krásný jazyk, nepoužívám ho. Je to pozůstatek ze socialismu. Prostě vštípená averze. A samozřejmě se celý život učím angličtinu.

To je slušný výčet. Jak jste na tom s přízvuky?

Kdybych neuměla německy a anglicky, pošlou mě z Vídně rovnou domů. A je jim jedno, že jsem prošla konkurzem... Zapadla jsem do mezinárodního ansámblu, kde mladí lidé ovládali tři cizí jazyky. Bez toho se dnes nepohnete. A přízvuk? Nefandím si, že bych ho neměla, jenže víc mi jde o to, aby takzvaně nevadil, nerozptyloval. A konkrétně na jevišti? Ve Vídni se muselo mluvit bezchybně. Od toho byl kouč, který s vámi před představením pracoval.

Před každým?

Jistě, přicházela jsem proto do divadla zhruba o hodinu dřív. Sedla si a procházela s koučkou roli slovo od slova. Je to tam zvykem. Někdy to bylo až ubíjející. Od té doby mám tady, ve tváři sval na rakouské eeee. (Ukazuje na koutky úst) Jenže... Funguje to! Na jevišti jsem pak mohla hrát Marii Terezii, aniž bych se soustředila přímo na řeč.

Jak se Slovenka dostane ve Vídni k roli slavné rakouské císařovny?

Znali mě z předchozího projektu Romeo a Julie. Marii Terezii tehdy hrála rakouská hvězda Maria Happel. Jenže hlavní úvazek měla v Burgtheateru. Vždycky nemohla. Produkce proto potřebovala někoho, kdo vše vezme za ní. Bez nároku na slávu a zviditelnění, samozřejmě… Jednoduché to nebylo. Přiznám se, že jsem si i poplakala. Maria totiž zkoušela do poslední chvíle, já jsem na jeviště vlastně nedostala. A přitom jsem musela hrát hned první reprízu. Vypilovaná řeč s lektorkou mě pak hodně podržela. Byla to dobrá škola, taková moje soukromá maturita. Zlom, po němž již nemám potřebu si nic dokazovat.

Zuzana Mauréry jako Marie Terezie ve vídeňském představení.

Zuzana Mauréry jako Marie Terezie ve vídeňském představení.

FOTO: Osobní archív Zuzany Mauréry, Právo

Vracím se k otázce. Vy jste si jen tak řekla: jsem známá na Slovensku, jdu do Vídně? 

Ach kdeže! Nejsem žádný plánovač kariery. Prostě chodím do práce a sem tam mě něco příjemného překvapí. Po jednom představení v Bratislavě, hrála jsem na Nové scéně Někdo to rád horké, za mnou v divadelním bufetu přišel pán a zeptal se mě, zda nechci dorazit na konkurz do Vídně. Dodnes nevím, jak věděl, že mluvím německy. Zdálo se mi to nicméně tak nereálné a vzdálené, že jsem vůbec neváhala. Řekla jsem si: proč ne?

A hned jste uspěla?

Šlo to postupně. Byla jsem tam asi na třech konkurzech, na pár  korepeticích... Seznamovala jsem se s prostředím. Přeci jen, německý či rakouský muzikálový byznys je na úplně jiné úrovni. A všude existují zákulisní tlaky. Já jsem pro ně byla jen nějaký outsider z východu... Až jednou Francouzi dělali ve Vídni živou verzi Romea a Julie. Redha, režisér a fantasticky choreograf,  byl dost zvláštní. Potetovaný, padesátiletý, malý, kokainový člověk ověšený řetězy. Právě on ovšem oznámil vedení divadla Raimund Theater, že když mu nedají dvanáct jím vybraných herců, mezi nimiž jsem byla, dělat nic nebude. Tak jsem prošla. Hrála jsem pak od roku 2005 postavu Lady Montague a potom i Chůvy. Řeknu vám, zážitek.

Prorazila jste tedy v Bratislavě, Vídni, Praze, Brně. To je dost ježdění.

Neříkejme, prosím, že jsem někde „prorazila“. Kilometr za hranicí mě nikdo nepozná... Ale, pravda, auto byl můj druhý domov. Teď je to klidnější. Muzikál jako žánr mám za sebou. Věnuju se víc divadlu, když se zadaří filmu a našemu každodennímu chlebíčku - televizi.

Zuzana Mauréry je obsazovanou slovenskou herečkou.

Zuzana Mauréry je obsazovanou slovenskou herečkou.

FOTO: Osobní archív Zuzany Mauréry, Právo

Všimla jsem si, seriály. Nemáte takovou tu hereckou pózu, že jsou degradující?

Hraní je má práce. Divadlo je každodenní život, televize živobytí a film je za odměnu. Může to být i úplně jinak. (Smích) Každý žánr má pravidla a vyžaduje si nějaký druh řemesla. Jde jen o to, aby si vás nezaškatulkovali a mohli jste lehko proplouvat, třeba ze sitkomu do filmu, což lehké není.

Samozřejmě jsou seriály, na  něž jsem pyšná. Třeba Odsouzené nebo Tajné životy odehrávající se v azylovém domě pro týrané ženy a děti. Třináct dílů z první série se úspěšně odvysílalo. Začínáme točit další třináctku. Pak pracuji i na seriálech, jež herci točí, aby se uživili. Jsme profíci. Víme, kdy stojíme na jevišti a kdy jde o sitkom. Divadlo je nicméně základna, kam se musíte pravidelně vracet, když chcete svou práci dělat dobře.

Koordinuje vám někdo vaši práci? Třeba nějaký agent?

To je můj agent. (Ukazuje na mobilní telefon) Jinak já bych ráda měla někoho, kdo se o mě stará. Hádá se o honoráře, pomáhá mi shánět práci, jenže Slovensko je malá vesnice. Všichni se tu tak nějak známe. O vhodné práci víme s předstihem. Opravdového agenta jsem tak měla jen v té Vídni, bylo to velmi pohodlné. Jinak k většině rolí se dostávám přes konkurzy.

Zuzana Mauréry je obsazovanou slovenskou herečkou.

Zuzana Mauréry je obsazovanou slovenskou herečkou.

FOTO: Osobní archív Zuzany Mauréry, Právo

Nejsou otravné?

Hodně krát není moc příjemné, když před kamarády - vážně se všichni známe - musíte hrát divadlo... Jenže když mě pak obsadí, znamená to, že mi věří, mně se pak mnohem líp pracuje.  Takhle jsem se dostala i k té hlavní v Učitelce.

Co si na premiéru Učitelky na karlovarském festivalu oblečete?

Zatím vůbec nevím. Červený koberec jsem vlastně ještě nezažila. Nějak to snad přežiju. Buď se poradím se s kámoškou stylistkou, nebo vsadím na oblíbenou metodu, co dá skříň. Určitě vynechám velké večerní šaty, nejsem zdobící se typ.

Zuzana Mauréry toho řekla na schůzce v Bratislavě mnohem více. Jak se dostala k hlavní roli v Učitelce? A proč podle ní čeští režiséři tak často obsazují právě Slovenky? Více se dočtete ve filmovém speciálu deníku Právo, který vyjde v den zahájení MFF KV, tedy v pátek 1. července.