Článek
„Největší zážitek byl hned poprvé, když jsme přijeli. Měli jsme asi výjimečné štěstí, protože jsme mohli přímo na ulici potkávat hvězdy. Tehdy jsme potkali Roberta Redforda,“ usmívá se na mě sympatická paní Klára, v profesním životě výtvarnice, knižní grafička a ilustrátorka na „volném vozíku“ – jak trefně parafrázuje „volnonohaře“.
Blízké setkání s Redfordem
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Její manžel si na to setkání pamatuje velmi dobře: „Jen tak a bez ochranky čekal u Thermalu se svou partnerkou. Prošel kolem nás, pozdravili jsme se pohledem – takové blízké setkání. Tehdy jsme mohli na promenádě celkem snadno potkat známé osobnosti, samy od sebe se na nás usmívaly. Možná to bylo i proto, jak jezdíme za sebou na vozíčcích a děláme vláček.“
Snad ještě silněji na ně zapůsobil nepřehlédnutelný americký herec Danny Trejo, o němž se říká, že je „nejošklivějším Mexikáncem na světě“. To se psal rok 2006 a jednačtyřicátý ročník vyhrálo drama Sherrybaby; akční drsňák v něm hrál napraveného alkoholika. „Odpočívali jsme v kavárně a on si sedl k vedlejšímu stolu. Koukali jsme na jeho potetované tělo a mysleli jsme si, že je to nějaký trestanec. Až pak jsme se dozvěděli, že se k herectví skutečně dostal, když vyšel z vězení,“ zmiňují další zážitek, který je přivedl k prostudování celé Trejovy herecké kariéry.
Do Varů začali jezdit nejen proto, že jim červencový filmový svátek doporučovali kamarádi, ale hlavně kvůli tomu, že před deseti lety bylo jen málo pražských kinosálů přizpůsobeno pro vozíčkáře. „Mohli jsme sedět prakticky jen v nulté řadě,“ povzdechne si Roman Folvarský. „To máte všechno rozmazané, vidíte zrno a někdy i technické vybavení za plátnem. A zvuk je tak silný, že stejně nic neslyšíte.“
Odvážní cestovatelé
Ani letos manželé nevynechali jediný film, který si přáli vidět. „Nesmírně mě zaujal dokument Probdělé noci. Ani ne tak svým výjimečným zpracováním nebo formou, ale tím, jaký měl společenský dopad (libanonská dokumentaristka Eliane Raheb ve snímku pátrá po pohřešovaném mladíkovi, který zmizel během občanské války; pozn. red.). Ten dokument je pro mě výjimečným uměleckým dílem, režisérce se podařil téměř hrdinský čin. Dokážu si představit, že dostávala hodně výhrůžek,“ vyzdvihuje paní Folvarská svého letošního filmového favorita.
Jejímu muži, mimochodem datovému analytikovi, se zatím nejvíc líbil český soutěžní film Domácí péče s Bolkem Polívkou v hlavní roli. „Ještě jsme ho úplně nestrávili, musíme tomu dát čas. A protože jsem už dřív viděl Kobry a užovky, nechtěl jsem na jejich varské projekci zabírat místo pro dalšího vozíčkáře – jinak bych na to šel znovu,“ neskrývá nadšení z dalšího českého soutěžáku.
Ačkoli manželé musejí v životě stále překonávat překážky, o kterých se nám, zdravým chodcům, ani nezdá, nebojí se cestovat třeba do exotických krajin jako Mexiko nebo Japonsko: „Domluvili jsme se, že dokud nám to zdraví alespoň trochu dovoluje, budeme jezdit do zahraničí. A až nám to dovolovat nebude, budeme jezdit po České republice.“ Své cestovatelské zkušenosti sdílejí v projektu Flyabout a společně se také angažují ve sdružení Neposedíme.