Jak moc se svými postavami žijete? Vaše hraní vypadá skoro jako podle Stanislavského.

Podle mě se představa o tom, co znamená Stanislavského metoda, během desetiletí změnila, od pojetí přísné čistoty do podoby volnějších rad a instrukcí. V roce 1980 dosáhla vrcholu v Zuřícím býkovi, a zároveň začala upadat. Ale mně je úplně fuk, jak se herec na roli připravuje. V restauraci mě taky nezajímá, jak šéfkuchař vařil jídlo. Do osmnácti každý pravděpodobně prožil všechny emoce, co existují - pak už je stačí jen aplikovat. Ještě je tu sice přízvuk a technika a další drobnosti herecké práce, ale lidi toho moc nadělají. Já se na place hlavně potřebuju cítit uvolněně.

Když jste natáčel Hazardní hráče, chodil jste do kasin hrát poker?

Chodil, jistě, skoro každý večer. Nejdřív jsem hodně vyhrával, pak hodně prohrával. Rozhodně si nemyslím, že jsem dobrý hráč. Měli jsme poradce, profesionálního hráče pokeru. Ale i tak jsem prohrál spoustu peněz. Což bylo dost skličující. Prohry bolí.

Vaše herecké schopnosti vám při pokeru nepomohly?

Ani moc ne. Když hrajete poker tak mizerně jako já, nepomůže vám nic, ani svěcená voda. Protože ti zkušení hráči opravdu vědí, co dělají. Jen sedí. A dívají se na vás.

Setkal jste se osobně s hráčem, který by měl kvůli nečitelnému „poker face“ napíchané čelo botoxem, jak radí kazeta, kterou poslouchá váš hrdina v závěrečných titulcích Hazardních hráčů?

Napíchané čelo botoxem? Kvůli pokeru? To existuje? Možná se to ujme, ale slyším o tom poprvé.

No jo, vy se prý na své filmy nikdy nedíváte.

Ne. V divadle na jevišti se taky nevidíte. Je to přece herecká tradice, nevidět se, když hrajete. To až natočený materiál to celé zkazil. Asi dvacet let jsem se na své filmy díval, takže jsem měl spoustu příležitostí užít si sám sebe. Ale pak mě napadlo, že se možná budu cítit svobodněji, když s tím přestanu.

Podle čeho si vlastně vybíráte filmy? Proč jste se třeba rozhodl pro Hazardní hráče?

Nadchl mě scénář. Postava Gerryho byla nádherná, líbilo se mi, jak je ztracený, a zároveň uvnitř něžný. Jaký je to idiot, a zároveň rozkošný blázen. A když se přidal herec Ryan Reynolds, začal projekt dostávat další rozměry. Ten chlap má neuvěřitelné kouzlo. V posledních letech jsem natočil hodně věcí, ale tenhle film je pro mě nejdůležitější.

Berete i role, aniž byste znal scénář? Třeba tu v akčním thrilleru Christophera Nolana Temný rytíř povstal?

To záleží na spoustě faktorů. Některé věci berete, protože celou věc jednoduše risknete, nebo máte v režiséra třeba jen instinktivní důvěru. Záleží taky, s kým budete pracovat. Někdy si scénář před castingem ani nepřečtete, jako já u jednoho z těch Temných rytířů. Navíc spousta tvůrců přichází s novými nápady a motivy až během natáčení. Třeba američtí režiséři Derek Cianfrance a Terrence Malick. Třeba scénář k dobrodružnému dramatu Nový svět, které v roce 2005 natočil právě Malick, se vůbec nepodobá výslednému filmu.

Vaše výkony často stojí na zajímavém souznění s hereckými kolegy. Jak moc je pro vás důležité pracovat v přátelském prostředí?

Naprosto zásadní. S parťákem při natáčení v podstatě tančíte – a když mu nasloucháte, naladíte se na jeho vlny a oba jste pak lepší. To je ideální. Ale někdy je dobré ho i naštvat, mám různé metody. Víte, u hraní máte velmi krátký čas, vlastně jen pár hodin, abyste vytvořili scénu podle nejlepšího vědomí a svědomí. A pokud bude ta scéna nejlepší v případě, že těsně před tím, než se rozběhne kamera, pošlete svého hereckého partnera do háje a on se naštve, musíte to udělat.

Co je pravda na zvěstech, že se objevíte v nových Hvězdných válkách?

Nikdo by z toho neměl větší radost než já. O ničem ale nevím. Svět to nejspíš bude vědět dřív než já.

A vrátíte se do seriálu HBO Girls z dílny spisovatelky, herečky a režisérky Leny Dunhamové, která sleduje osudy mladých Newyorčanek?

Rád bych, Girls miluju. Celou první sezonu jsem si říkal, že tam chci hrát - a pak mi svěřili roli rodiče. Je teda trochu zklamání zjistit, že jsem se už dostal do jiné generační kategorie, ale co se dá dělat.

Zvlášť když jste v australském seriálu The Henderson Kids začínal jako roztomilý mladíček.

No jo, zestárl jsem. A zdrsněl. Jednoduše - žil jsem. Až si pořídím ten botox do čela na hraní pokeru, možná se mi něco z té mojí roztomilosti zas vrátí.