Jankův film nabízí dosud neznámé dobové archivy, rozhovory s pamětníky dávných ročníků, zajímavé postřehy ze zákulisí festivalu nebo třeba Miroslava Horníčka v tehdejších Momentech filmového festivalu, především však minulost festivalu, jejíž velká část se odehrávala v zajetí politických manipulací.

Janek musel započít svou práci na sedmdesátiminutovém filmu o padesáti ročnících festivalu zmapováním archivů a detailními rešeršemi. Vrátil se až do roku 1946, kdy se festival konal poprvé, přestože své padesátiny díky zvratům a dramatickým událostem 20. století neoslavil po 50 letech, ale až o celých 19 let později.

Během půlročního pátrání byl nejhlubší studnou pro režiséra archiv Krátkého filmu, z Filmových týdeníků čerpal reportáže charakterizující kolorit doby, nejbohatším zdrojem se pro něj pak staly Momenty filmového festivalu moderované Miroslavem Horníčkem, které vznikaly v letech 1957–1968.

Od 70. let posloužil archiv Československé a později České televize a vybrané materiály získal Janek samozřejmě i od současného vedení festivalu, které nastoupilo v roce 1994.

Celým filmem prolínají i rozhovory s teoretiky, historiky a pamětníky, které po domluvě Zaoralové a Janka vznikaly jak pro připravovanou výroční publikaci Zaoralové, tak pro tento dokument.

Ve Filmové lázni tak kromě umělecké poradkyně a prezidenta festivalu Jiřího Bartošky vystupuje filmový publicista pamatující zrod Československé nové vlny A. J. Liehm, bývalí šéfové Filmexportu a ředitelé festivalu Ladislav Kachtík (1958–1968) a Jiří Janoušek (1984–1990), Jaroslav Weigel, který působil třicet let jako grafik festivalových listů, nebo Wolfgang Háma, který byl od roku 1975 dvacet let ředitelem Grandhotelu Pupp, či bývalí ředitelé hotelu Thermal.

Dokument nabídne i záběry nebo výpovědi zachycující např. slavné americké herce Tonyho Curtise nebo Henryho Fondu či Claudii Cardinalovou.