Článek
Debutující ukrajinský režisér Myroslav Slabošpyckyj bere diváka do speciální internátní školy pro hluchoněmé, kam nastoupí nový kluk. Ten je nucen přijmout pravidla tamních chovanců. Skupina mladých lidí má vlastní režim, jenž stojí daleko za hranicemi zákona. Prostituce, okrádání, šikana mladších.
Tísnivá atmosféra prostředí je ještě umocněna vizuálními detaily jako sychravé počasí, oprýskané dlaždičky na stěnách i zdi budov, špína.
Nováček si na drsný režim celkem rychle zvykne a najde si v hierarchii své místo. Ovšem jen do doby, kdy se zamiluje do jedné z prostitutek. Ona jistým způsobem city opětuje, dál ale prodává své tělo řidičům kamiónů, což se mu hrubě nelíbí.
Kmen zobrazuje drsné praktiky chovanců internátní školy pro hluchoněmé.
Žárlivost jej žene do jednání, které se neshoduje s pravidly party a on je vyloučen. K lepšímu chování ho to však nedovede, naopak. Své čtyři protivníky, kteří jej zavrhli, potrestá způsobem, jehož surovost diváky šokuje a ti z kinosálu odcházejí s lehkým třesem.
Sevřít hrdlo umí i scéna, v níž si ona prostitutka nechává v nuzném bytě ‚po domácku‘ provést potrat. K vyjádření bolesti nejsou slova potřebná, těm nejdrsnějším momentům by naopak ubrala na intenzitě.
Divák zprvu tápe, po pár minutách však zjišťuje, že navzdory absenci slov je stotřicetiminutový děj srozumitelný a zprostředkovává nevšední filmový zážitek.