Článek
Prodavač koberců Babken si život v Americe určitě představoval jinak, když opouštěl rodnou Arménii. Nyní se snaží zoufale uživit velkou rodinu prací, která mu nejde a nebaví ho. V koupelně si tajně cvičí grimasy a hlášky Roberta De Nira a sní o filmové kariéře. Zatím ale hrál jen v nezávislém filmu a skoro nic mu neplatí. Další dítě je přitom na cestě.
Jeho bratranec Hamlet je na tom ještě hůře. Je transsexuál a jeho sny se zatím také neplní. Důchodkyně Marja Ivanovna, která nemá ráda homosexuály a lesby, zase touží po pěkném bytě, jenže se zdá, že jediné dostupné bydlení v New Yorku se dá najít v domě pro homosexuální seniory.
A bývalá ruská modelka Saša, poněkud neurotická postavička, v New Yorku neudělala rovněž žádnou kariéru. Navíc se zasekla ve vztahu s ženatým režisérem, kterého pořád střídavě opouští a neopouští.
Režisérka Angelina Nikonovová vystavěla dvouhodinový snímek na vzájemně propletených osudech tragikomických postaviček emigrantů. Realisticky, s pochopením a nadhledem líčí jejich každodenní boj o přežití, přičemž ponechává i špetku naděje.
Welkome Home ale není komedie. S výjimkou scénky, kde amerikanizovaní
Arméni neumí podříznout ovci a rozhodnou se volat Jerevan, aby jim poradili, či ubytování nic nechápající babičky v homosexuálním domově důchodců, humor prakticky chybí. Film je spíše obecnou úvahou o hledání štěstí, o nemožnosti dosáhnout dokonalého stavu, ať děláme cokoliv. A o tápání mezi životem v nové zemi a steskem po domově.