Angelina Nikonovová žila několik let v New Yorku a sbírala zkušenosti, které by mohla využít ve filmu. V tomto případě však netočila svůj vlastní život.

„Zdá se mi, že obvykle režiséři ve svém díle dávají kus sebe. Moje pozorování života v New Yorku mě inspirovalo, nicméně hlavní inspirace byl příběh hrdiny Babkena. Inspiroval mě můj přítel a jeho příběh tvoří základ filmu. Společně s Olgou Dychovičnou jsme dávno chtěly vytvořit příběh ženy milenky, která se zasekla ve vztahu s ženatým člověkem. Veškeré postavy jsou složené z mnoha střípků.“

Skoro komedie

Film obsahuje občasné záblesky humoru, označení komedie ale příliš nesedí. „My říkáme, že je to ironická komedie, kdyby šlo na papíře zvýraznit jedno slovo, bylo by to 'ironická'. Cílem nebylo vytvořit film, u kterého by se lidé nahlas smáli, snažili jsme se prozkoumat současný svět. Co znamená svoboda, touha v dnešním světě, ale určitě jsme chtěli točit film s lehčí náladou, než jakou měl můj první film Portrét v pološeru,“ vysvětlila Nikonovová.

„Také jsem se chtěla vysmát melodramatu, u nás se postavy potkávají pro melodrama neočekávaným způsobem, ale Welkome Home je také částečně melodrama, nakonec láska vítězí,“ dodala.

Herečka a spoluautorka scénáře Olga Dychovičná se domnívá, že tento příběh se mohl stát jedině v New Yorku. „Bez ohledu na to, jak Saša vypadá, jak je výstřední, zůstává nepovšimnuta, to je specifické pro New York. Bez ohledu na to, co děláte, nejste nikdy středem pozornosti. Přes to, jak se chová, zůstává průměrným obyvatelem New Yorku.“

„Angelina nám dovolila, abychom pracovali i s napsaným scénářem a pomohli najít odstíny postav. Pro mě byla Saša psychoterapická záležitost, já jsem úplně jiná, jsem antisaša,“ uzavřela herečka.