Čím vás tak přitahuje svět pohádek?

Pohádka je raneček moudrosti, který nám tu zanechali předkové, abychom věděli, kudy se dát na rozcestích.

Druhá výhoda pohádky je, že stihne potrestat zlo, kdežto v životě se to nestíhá. Proto je asi máme tak rádi. Když byla literatura jen mluvená a neuměli psát, tak si to vyprávěli u ohně, aby se potěšili, aby jim nebyla zima a měli se rádi. Je to milý útvar, který nezahyne. Čím bude na světě hůř, tím větší má pohádka naději na život.

Jaké měl syn připomínky ke scénáři? Přepisovali jste?

Tři pohádky, které zhudebnil Jaroslav Uhlíř, byly hotové a s nimi se nedalo hýbat. Jen drobnosti, v původní verzi se zpívá „to se tak princům stává“ a v naší pohádce to není princ, ta se zpívá „to se tak klukům stává“. Naším úkolem bylo ty pohádky propojit, aby bylo opodstatněné, že jsou v jednom filmu. To jsme udělali tou čtvrtou o třech bratrech. Ta je mluvená, ne zpívaná.

Budou Tři bratři pro dospělé?

No ježiš, tam si najdou tatínkové a maminky své půvaby, které děti neodhalí.

Záleží vám na tom, aby to mělo morální ponaučení?

Ty pohádky ho samy dávají. Kdyby se to dalo říct jednou větou, film je o třech dívkách v ohrožení a najdou se tři kluci, kteří je z toho vytáhnou. Poučení může být  „pomáhejme si“ nebo „braňme děvčata před násilím“.

Bude ten film mezinárodně srozumitelný?

Právě že ne. Já myslím, že to nemá šanci na vývoz. Ty texty (písní) jsou těžko přeložitelné.