Příběh Turebajev přemístil do Kazachstánu. Připustil, že by se mohl odehrávat v jakékoliv zemi, ale on žije a tvoří v Kazachstánu. Dostojevského díla se podle něj velmi dobře adaptují, takže ať už točíte podle Dostojeského kdekoliv, vždy to bude zajímavý film.

Snímek se rozhodl točit na statickou kameru, což ho přibližuje japonskému filmu: „Myslím, že výsledek je velmi dobrý, protože jsme se velmi věnovali každému záběru ze strany kameramana i výtvarníka.“

V Kazachstánu se podle režiséra pořád hodně čtou knihy: „Čte se i Dostojevský, je to značka jako balalajka nebo Kalašnikov... k Dostojevskému mají blíže starší, mládež se inspiruje třeba komiksy, ale stále je dost lidí, co čtou Dostojevského, Puškina, Tolstého. Jen se o tom tolik nemluví, je to trochu záhada.“

Sám se odvážil umělecké tvorby až poté, co asi 6 let hltal v kině filmy. „Pak jsem dostal odvahu přijet do Almaty a studoval režii. Doba to byla náročná, rozpadl se Sovětský svaz, bylo těžké točit filmy. Nějak jsem to udělal a jsem rád, že se dodnes věnuju filmu.“

Spolupráci se SSSR v současnosti v Kazachstánu vystřídala především orientace na Evropu. „Dnes se Kazachstán snaží maximálně spolupracovat s evropskými zeměmi, tento film jsme točili v Kazachstánu a veškerá postprodukce proběhla v Paříži,” dodala producentka Anna Kačko.