Článek
Když Fabian nastoupí po oblíbeném faráři v obci na malebném dalmatském ostrůvku, zjišťuje, že se tu konají často pohřby a nerodí se skoro žádné děti. I když se snaží svými kázáními vzbudit v místních chuť ke sňatkům a potomstvu, nedaří se mu. Zásadní zlom však přijde se zpovědí zbožného trafikanta Petera, u kterého si místní mužové kupují kondomy. Peter si myslí, že je smrtelný hříšník, protože jejich prodejem „zabíjí lidi“. A tak je společně napadne ďábelský plán – do každé ochrany udělají díru.
A když se k nim přidá militantní lékárník, který ženám místo antikoncepce dává vitaminové pilulky, dostává se jejich spiklenecký boj na mnohem širší pole. A porodnost jako zázrakem začne růst. Jenže hra na Boha roztočí spletitý kolotoč mikropříběhů tak mocně, až se nakonec vymkne kontrole. A mladý kněz se ocitá v krizi své víry.
Kněz Fabian a jeho spiklenecký pomocník Peter.
Ironický dloubanec do katolické církve vyvolal v Chorvatsku velkou návštěvnost v kinech. „I když někteří říkají, že jsem populista, já se za něj nepovažuju. Je třeba si vyjasnit, co to populismus vlastně je. Může být negativní, pokud podbízí nějaká snadná řešení,“ říká režisér a dodává, že se svým filmem dotkl vnitřní potřeby lidí být kreativní i v jakémsi sociálním aspektu.
„Často slýchávám větu: Je to jen komedie. A to mi vadí. Ve skutečnosti je komedie nejtěžší žánr, protože musí být v rovnováze a musíte také překvapit diváky, aby se dostavil účinek smíchu,“ myslí si autor půvabné, leč provokativní komedie, v níž není nouze o chichotavé scény i hořké slzy.
Provokativní komedie
Inspirací k filmu byla komedie Mate Matišiće, která na konci minulého století vyvolala na jevišti chorvatských divadel velký ohlas i pobouření. Režisér Vinko Brešan nalezl pro její filmové ztvárnění osobité scénografické a obrazové řešení, jemuž je podřízena i stylizace jednotlivých situací a pojetí postav, jejichž herecké obsazení je skvělé. Kouzelné jsou inscenované vize dodávající filmu na šťavnatosti, veselá je hudba a hezká je i kamera.
„Filmy svět změnit nemůžou, i když sám bych byl rád, kdyby mohly udělat krásnější svět, ve kterém žijeme. Filmy mají jiné funkce. Mohou pobavit, poučit, mohou předat emoce, které ve vás budou dlouho rezonovat,“ je přesvědčen devětačtyřicetiletý režisér, který si již z karlovarského festivalu odvezl řadu ocenění.
