Článek
Sa je velmi chudá vesničanka, která přišla v patnácti do Bangkoku, aby pracovala v továrně na cukrovinky. Zjistila, že se tam těžko uživí, a skončila jako tisíce podobných - jako „společnice“.
Film Sao karaoke ale o prostituci vlastně není, jde o zpověď hlavní hrdinky, která není nijak zvrácená, ani hloupá či líná. Bylo by těžké ji soudit, protože tu práci dělá z nedostatku jiných možností. Chce pomáhat chudým rodičům a našetřit si dostatek peněz, aby se jednou mohla vrátit na vesnici a strávit tam stáří. Kdyby neodešla, musela by celý život dřít na rýžovém poli a umřít v bídě.
Režisérka používá dlouhé záběry podkreslené meditativní thajskou hudbou a film vůbec nepůsobí drasticky, ale téměř jako dokumentární záznam, i když z celku je jasné, že má poměrně přesný scénář a „neherci“ ve skutečnosti hrají. Dívka Sa je sice skutečná prostitutka, nicméně film nezapadá do dokumentární škatulky.
Její prosté sny o našetření peněz a možném životě s kamarádem, který ví o její práci a přesto o ni jeví jistý zájem, se rozpadají, když zjistí, že mladík se za ní stydí a nechce, aby si ho s ní lidé spojovali. Příběh skutečně není nijak originální, ale byl natočen citlivě. S rozumnou stopáží 77 minut.