Hlavní obsah

Julian Sands: Herectví má dost společného s horolezectvím

Právo, Věra Míšková

Zcela mimořádný zážitek připravil návštěvníkům festivalu britský herec Julian Sands. V Karlových Varech byl už v roce 2000 s filmem Mikea Figgise Ztráta sexuální nevinnosti a tentokrát přijel s vtipným divadlem jednoho herce nazvaným Pocta Haroldu Pinterovi.

Foto: Jan Handrejch

Julian Sands

Článek

Sám na jevišti představil v pondělí divákům poezii, dopisy i citace tohoto geniálního britského dramatika.

Jak tento mimořádný projekt, ověnčený řadou cen, vznikl?

Bylo to mimořádné, ale zároveň velmi jednoduché. Je to takové antické nastudování. Stojím jen v kuželu světla a vyprávím příběh. Něco podobného, jako dělával Homér, když vyprávěl Iliadu a Odysseu. Začalo to v roce 2005, kdy mě Harold požádal, abych za něj odrecitoval některé jeho básně. V té době už měl rakovinu jícnu, těžce mluvil. Musel jsem se na to dost připravovat, ale považoval jsem to za jisté privilegium. On byl velmi pečlivý a měl přesnou představu, jak se ty básně mají přednášet.

Pak ale zemřel...

Ano, a já jsem toto pásmo použil při vzpomínkovém večeru v Los Angeles. Přidal jsem články, které o něm napsali jiní, a vzniklo představení pro jeden večer. Jenže mělo tak spontánní ohlas, že jsem ho pak příležitostně opakoval. A potom mě napadlo s tím vystoupit na festivalu v Edinburghu. To ovšem vyžadovalo další přípravu. V tu chvíli do toho vstoupil můj kamarád John Malkovich, který Harolda znal, a ujal se režie. Pak jsme to ještě různě upravovali, rozšiřovali a jezdili po světě. A když jsem dostal nabídku vystoupit v Karlových Varech, rád jsem ji přijal, protože mám na festival výtečné vzpomínky.

Jak toto představení zapadá do vašeho hereckého programu?

Někdy je hodně těžké to skloubit. Ale jsem velmi šťastný, že lidé chtějí vidět toto představení a zároveň mě chtějí do filmu, do divadla, do televize.

A vy sám nejspíš chcete také na hory. Minule jste říkal, že chcete pokořit Matterhorn. Už jste to dokázal?

Díky za tuhle otázku! Ano, mohu se pochlubit, že od své minulé návštěvy jsem vylezl na řadu hor včetně Matterhornu. Byl jsem v Chamonix, toto léto se chystám znovu do Alp.

Říká se, že když člověk vyleze na vysokou horu a rozhlédne se po kraji, cítí se trochu jako Bůh. Je to pravda?

Ne, není. Když vylezu na horu, mám pocit, že jsem se s Bohem setkal, ne že jsem se jím stal. Je to dřina, překonání sebe samého, adrenalin, setkání s Bohem – a také zábava.

Je to i nebezpečné...

Ano, ale když máte zkušenosti a inteligenci, pomáhá vám to všechna nebezpečí překonat. Nejsou větší než při jízdě autem.

Existuje propojení mezi herectvím a horolezectvím?

Ono se to navzájem doplňuje. Lezení na hory je podobná činnost, jako když se snažíte dostat pod kůži nějaké postavě. A filmování je podobná expedice jako výprava do hor. Pomáhá vám to překonat sám sebe. Ale při lezení na hory i při hraní musí být člověk také pokorný. A navíc, když se vám to povede, ujistíte se, že jste dobrý.

Zmínil jste své přátelství s Johnem Malkovichem, který ve Varech loni představil svou kolekci pánského oblečení. Máte jeho módu rád?

Ano, ovšem, nosím ji velmi často. Ostatně přijel jsem sem v jeho saku.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám