„Tento film vznikl z mé knihy, kterou jsem napsal před třemi lety. Když se rozhodnete natočit film podle románu, je to dvojité salto mortale. Film bych netočil, kdyby tam nehrál Toni Servillo. Je to herec, který dokáže přímo hmatatelně ztvárnit myšlenky,” uvedl Andó.

„Film je to v určitém smyslu vážný, já bych to nedefinoval jako komedii, je to film, kde se někdy zasmějeme, stejně jako v životě. Stejně jako film Habemus Papam přináší zábavné situace, ale nejsou to jen komedie. Převažuje tam nejistota z toho, jestli se smějeme s konečnou platností něčemu, co může být i tragické.”

Snímek Ať žije svoboda byl podle režiséra velmi komerčně úspěšný a vzbudil živou debatu. „Byl dobře přijat, protože se mu podařilo skloubit téma politiky a života, jsou to dvě sféry, které vypadají odděleně. Publikum se poznalo i v tom, že v životě lze začít znovu,” řekl.

Úzkost z politiky

„Dnes z moci máme pocit úzkosti, člověk má pocit, že se rozhoduje někde jinde,” domnívá se Andó.

Obrovským problémem politiků je podle něj upřímnost. „Politika je odsouzena k tomu, aby byla fikcí. Občas vidíte politiky, kteří se snaží zbavit té masky, ale většinou převažuje jen maska,” konstatoval smutně.

„Filmu se v italských sálech hodně tleskalo a politici začali psát zprávy na Twitter, já jsem se do těch debat také zapojil. Film vyvolal debatu a levice se nad sebou zamyslela.”

„Myslím, že politika je dnes neutrální, technická. Nejsou tu vášně. Mnoho lidí doufá, že politika se může změnit. Tento film vypráví paradoxním způsobem, jak se politika může vrátit k něčemu, kde působí vášně,” uzavřel.