Režisér Tacuja Jamamoto (1966) vstoupí do festivalového dění svým celovečerním hraným debutem. Vypráví v něm o Chiyo, majitelce vesnického obchůdku, v němž její zesnulá matka prodávala vyhlášené pečivo. Dcera však nemá sílu na tradici navázat.

Místo toho se podobně jako lidé z jejího okolí potácí odnikud nikam, unavená životem, který je naplněn spíše spory než lidmi blízkými jejímu srdci. Z chování jednotlivých postav je patrné, jak moc jsou poznamenány vlastní minulostí, stejně jako je zřetelná nenaplněnost jejich životů. A na této bezradnosti se nic nezmění, dokud se nedostaví silný impulz. Jamamotova existenciální balada podává navzdory klidnému a smířlivému tónu velice intenzivní portrét hlavní hrdinky.

Tacuja Jamamoto sbíral zkušenosti jako režisér reklam. Poté začal produkovat dokumentární filmy a jako režisér debutoval snímkem Gym. Několik dalších dokumentů zaštítil jako producent a v roce 2008 získal na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Punto de Vista Cenu Jeana Viga za snímek Cui no sumika (2006).