„V příštím roce bude digitálních filmů třeba ještě o čtyřicet více než letos,“ uvedl šéf festivalové produkce Petr Lintimer. „Proto bude potřeba digitalizovat další dvě kina, některá z těch větších, abychom byli schopní všechny snímky promítnout,“ pokračoval.

Hotel Thermal nechal před letošní akcí digitalizovat pět kinosálů, kromě Velkého a Malého sálu kinosály A, B, C. „Investovali jsme deset miliónů korun,“ uvedl ředitel Thermalu Josef Pavel, podle kterého technika poslouží hotelu i jindy, například při kongresech.

Je skladu filmových kopií si Jan Drápal do plachty s programem karlovarského festivalu přesně zaznamenává, který film byl již vydán a který se má právě připravit.

Je skladu filmových kopií si Jan Drápal do plachty s programem karlovarského festivalu přesně zaznamenává, který film byl již vydán a který se má právě připravit.

FOTO: Rudolf Voleman, Právo

Digitalizovat kino Drahomíra se snaží také jeho nájemce, který požádal město o příspěvek ve výši zhruba půl miliónu korun. Další sumy chce získat od státu a mecenášů.

Zatím není rozhodnuto o osudu letního kina, které také není schopno digitálních projekcí.

Část karlovarských zastupitelů by chtělo snížit každoroční příspěvek města festivalu o částku, za kterou bude letní kino digitalizované, ale vedení města to odmítá. Výši osmimiliónového příspěvku chtějí radní zachovat a o kinu rozhodnout zvlášť.

Zázemí v Thermalu

O distribuci filmů po festivalových kinech se starají organizátoři z podzemí hotelu Thermal. „Letos je zhruba třetina filmů v digitální podobě, třetina na páskových nosičích a zbytek na klasickém filmovém pásu o šířce 35 mm,“ uvedl Jan Drápal ze skladu filmových kopií.

Před každou projekcí je třeba film na digitálním nosiči nahrát do hard disky kino serverů,“ popisoval práci s digitálními snímky Ladislav Fišer ze společnosti Kinoelektroslužby, která vše technicky zajišťuje.

Jan Drápal ze skladu filmových kopií ve festivalovém Thermalu ukazuje rozdíl mezi kvalitním digitálním nosičem filmů a obyčejným.

Jan Drápal ze skladu filmových kopií ve festivalovém Thermalu ukazuje rozdíl mezi kvalitním digitálním nosičem filmů a obyčejným.

FOTO: Rudolf Voleman, Právo

„Nahrání filmu trvá od třiceti minut po dvě hodiny a než se začne promítat, tak je třeba, aby byla nahrána alespoň polovina filmu,“ popisoval.

„Práce s digitálními filmy je prostě časově náročnější než s těmi klasickými. Když mám na místě připravený jeden kotouč klasického filmu, mohu začít promítání, protože na přípravu druhého kotouče mám dostatek času,“ konstatoval Fišer.

 Dřina ubyla

Na druhou stranu se technici zase tolik nenadřou. Digitální nosič je totiž malá krabička maximálně o velikosti videokazety. „Kdežto jeden kotouč klasického filmu váží kolem čtyř kilogramů, přičemž průměrný film se skládá ze čtyř pěti kotoučů,“ uvedl Drápal s tím, že na jednom kotouči je šest set metrů filmu, jehož přetočení trvá zhruba dvacet minut.

Jestli projekce digitálního filmu vůbec proběhne, rozhoduje, zdali je k němu k dispozici odpovídající klíč. „Ten dostáváme na flashce nebo emailem,“ prozradil Fišer. „Každý film má klíč s časovou platností, bez kterého jej nelze promítnout. Zabezpečení slouží k ochraně nahrávky, aby nebylo možné dělat černé projekce nebo dokonce film kopírovat,“ uzavřel.