Článek
Jak vás napadlo natočit film o Terrim Hooleym, který je v Belfastu obrovskou hvězdou, ale mimo Irsko ho nikdo nezná?
Glenn Leyburn: O projektu jsme přemýšleli asi deset let. Scenáristé Glenn Patterson a Colin Carberry, naši kamarádi, mluvili o scénáři ještě dříve, než jsme s Lisou začali režírovat. Moc se nám líbil. Když jsme nějakých pět let poté dokončili náš první film Cherrybomb, Glenn nám ukázal hrubou verzi scénáře. Byli jsme nadšeni a chtěli se do něj hned pustit.
Lisa Barros D´Sa: Tehdy jsme se skladatelem Davidem Holmesem založili produkční společnost. Poohlíželi jsme se po celovečerním projektu, který bychom mohli režírovat, a objevil se tento film. Bylo nám jasné, že je mimořádný. Terri sice je lokální belfastská postava, kterou mnoho lidí odjinud nezná, ale už z prvních stránek scénáře bylo jasné, že jde o univerzální příběh. Vypráví o síle odporu, o mládí a o schopnosti obstát i v sedmdesátých letech, což byla pro Severní Irsko zmítané krvavými občanskými nepokoji temná doba.
Proč přípravy trvaly tak dlouho?
GL: Před deseti lety Terri ještě nebyl připraven na to, aby byl příběh jeho života a jeho obchodu Good Vibrations vyprávěn; projekt se tedy odložil. Když jsme dokončili Cherrybomb, podmínky pro filmování v Belfastu se zlepšily. Terri byl rád, že se bude natáčet právě tam, a těšilo ho, že ho známe a máme o jeho příběh zájem. Jako každý životopisný snímek, i tento vyžadoval ze strany ústřední postavy velkou důvěru. Následující čtyři roky jsme pak strávili přesvědčováním lidí, že film bude zajímat i diváky mimo Belfast. Ale myslím, že jsme to neměli těžší než jiní filmaři.
Ukázka z filmu Good Vibrations.
Zmínili jste se, že se Terri zpočátku zdráhal. Dalo vám hodně práce přesvědčit ho?
LB: Proti jeho vůli bychom ho nepřesvědčovali, bylo by to v rozporu s myšlenkou a étosem snímku, který jsme zamýšleli pojmout jako oslavu toho, co v životě dokázal. Velmi se na přípravách filmu podílel, četl i verze scénáře. Vzájemná důvěra byla velmi důležitá. Hodně nám pomáhal i při natáčení, na plac dokonce chodila i jeho rodina a přátelé. Líbilo se mu, jak jej Richard Dormer ztvárnil. Byli jsme nervózní, ale nakonec byl s filmem spokojený.
GL: Terri se dokonce ve filmu objeví v malé roličce, jako akordeonista ve studiu. Jeho dcera zase hraje sestřičku na porodním sále – ve scéně, kdy se její filmové já narodí.
Vybrali jste belfastský štáb a obsazení záměrně, kvůli autentičnosti, nebo z finančních důvodů?
GL: Fakt, že mnoho klíčových lidí pochází ze Severního Irska, myslím vypovídá o stavu severoirského filmového průmyslu. Natáčí se u nás například seriál Hra o trůny a díky našim kvalifikovaným profesionálům sem přijíždí řada velkých hollywoodských produkcí.
Jak se vám podařilo získat finanční podporu populární severoirské rockové kapely Snow Patrol?
LB: Vůbec jsme je nemuseli přemlouvat! Celou dobu byli projektem nadšení, jeden člen kapely dokonce kdysi pracoval v Terriho obchodě. Hodně jim záleželo na tom, aby se film natočil, a bez jejich přispění by se to nikdy nepovedlo. Jedna ze zásadních scén se například odehrává na koncertě v sále Ulster Hall, kde se původní koncert konal v roce 1980.
Potřebovali jsme sál naplnit dvěma tisíci lidí. Uvažovali jsme, že bychom publikum nasimulovali digitálně, ale nakonec jsme požádali Snow Patrol, aby pro nás odehráli menší koncert a pozvali své posluchače jako statisty. Ochotně souhlasili, přes svou webovou stránku pozvali fanoušky a požádali je, aby se oblékli do dobových punkových kostýmů. Přišlo jich několik tisíc a byli fantastičtí. Bylo to dojemné.
Vybírali jste představitele reálných postav podle fyzické podoby? Vypadají velmi autenticky.
LB: Je těžké zvolit herce tak, aby roli dobře ztvárnil, a navíc ještě správně vypadal. Vybírali jsme docela dlouho, ale o Richardově fenomenálním talentu jsme věděli a byli jsme přesvědčení, že jako Terri bude skvělý. Navíc dobře zná místo i postavu, což nás jen utvrdilo v naší volbě.