Když se podíváme na statistiku, byl letošní ročník velmi úspěšný – přes deset tisíc prodaných akreditací. Co tomu říkáte?

Je to skvělé. Už několik let přijíždí přibližně stejný počet návštěvníků, ale letošní čísla se nečekaně navýšila. Počasí se sice moc nepovedlo, ale podle mě je to pro diváky vlastně dobře. Loni bylo krásně, ale to spíš ocenili golfisté nebo lidé na zahrádce v kavárně, protože v kinech bylo chvílemi k nepřežití.

Dostal jste se vy sám na nějakou projekci?

Celý film bych nikdy nestihl dokoukat do konce, byl jsem jen na několika úvodech. Ani jsem se tentokrát nepodíval do stanového městečka, ale nechal jsem si ho aspoň vyfotit. Lidé tam přespávají, protože chtějí, ne že je to jejich poslední možnost noclehu. Když se kouknete na parkoviště před městečkem, je slušně zaplněné relativně luxusními vozy. A jejich majitelé spí ve stanu.

Festival opět přivítal herce, režiséra a dnes už i módního návrháře Johna Malkoviche, vrátil se i loňský host Michel Ciment, letos jako člen Hlavní poroty. Co říkáte tomuto trendu?

Nemůžu než mít velkou radost. Také Jude Law se plánuje znovu ukázat. Hvězdy musí mít k návratu dobrý důvod, přece jen je jejich čas velmi vzácný. John Malkovich je podle mě speciální případ.

Když točil s Ivanem Zachariášem svou znělku, říkal mu, že už ho film tolik nebaví, že se hraním jen živí a ve skutečnosti ho hrozně zajímá móda. Tak jsme uspořádali módní přehlídku. John je nesmírně charismatický a inteligentní člověk. Mně klidně stačí jen koukat se na něj, jak s někým rozmlouvá. Má veliké kouzlo.

Není vám trošku líto, že média většinou zajímají je slavná jména?

S tím se těžko bojuje, ale snažíme se. Lidé, kteří sledují dění na festivalu jenom prostřednictvím velkých médií, musejí mít pocit, že se tu děje něco úplně jiného než ve skutečnosti.

Dokumentaristka Helena Třeštíková dokonce napsala článek o tom, že když čte příspěvky z festivalu o festivalu, má pocit, že jezdí na úplně jinou akci. Takže to chce jednoduše všechno zažít na vlastní kůži. Kromě diváků chceme potěšit i tvůrce. Třeba režisér Václav Kadrnka přijel loni na prezentaci nedokončených filmů Works in Progress se svým projektem 80 dopisů, viděli ho tu lidé z Berlína a na zbytek mu dali peníze.

Co vás letos potěšilo?

Podle mě tu panovala skvělá atmosféra, spousta věcí klapla. Nejvíc mnou pohnul projekt Marketa Lazarová, který jsme dotáhli do šťastného konce. Nápad zrestaurovat českou klasiku jsme dostali už loni.

Přesně si to vybavuji. Seděli jsme s Jiřím Bartoškou v Puppu a někdo přišel k našemu stolu, že prý dostal pozvánky od Gucciho na promítání Geparda, což je snímek, který jsme uváděli v zrestaurované verzi. Tak jsem se zeptal, co má Gucci společného s Viscontim, a dostalo se mi jednoduché odpovědi: módní dům rekonstrukci sponzoruje. V ten moment nám došlo, že je to skvělý nápad. U prověřeného díla je pro sponzora riziko menší a úspěch skoro zaručený.

Téměř polovina uváděných filmů nebyla na klasickém materiálu. Jak se festival postaví k digitalizaci?

Trend je to nezastavitelný a snažíme se držet krok. Naším stálým partnerem je Sony, který už půjčuje projektory. Zároveň jednáme s ministerstvem financí a Thermalem, že by investovaly do zbývajících sálů Thermalu, protože Velký sál už je přizpůsoben. Naše vlastní prostředky bychom pak mohli směřovat do dalších kin.  

Příprava na příští ročník festivalu prý začíná hned po skočení toho aktuálního.

Vlastně už během něj. S většinou stálých partnerů jsme snad domluvení, i nové smlouvy doufám dopadnou dobře. Stejně je to i inovacemi, všímáme si, co je třeba změnit. Minulý rok jsme pozorovali, že Stan Kapitána Morgana většině návštěvníků vadil, tak jsme ho nahradili. Půjčovny kol jsme řešili už loni někdy dvacátého července. Musíte jednat, jinak to zapomenete. Už máme tipy za zlepšováky příští rok, ale ty jsou zatím tajné.