„Na východ od Západu je sekce, kterou se dlouhodobě snažíme odlišit od ostatních festivalů. Letos jsme se soustředili hlavně na nové snímky mladých tvůrců ze střední a východní Evropy, na které se snažíme přilákat filmové profesionály – nejen novináře, ale i nákupčí,“ představuje druhou nejdůležitější soutěž karlovarského festivalu jeho umělecký ředitel Karel Och.

„To, že jsme se zaměřili hlavně na nastupující generaci filmařů, dokazuje, že půlka filmů jsou celovečerní debuty,“ doplňuje ho Lenka Tyrpáková z programového oddělení MFF Karlovy Vary. „Až na jednu výjimku budou všechny filmy mít u nás svou premiéru, pět z nich dokonce světovou. Novinkou je i to, že jsme vybrali žánrově opravdu pestré snímky,“ dodává.

Česko bude reprezentovat především film Petra Marka

Z dvanácti filmů nesou hned tři také nějaký český otisk. Ten nejviditelnější má snímek Petra Marka Nic proti ničemu. Na domácí poměry výjimečně čerstvý, obratně a vtipně napsaný snímek nahlíží na setkání skupiny lidí, která chce založit neziskovou organizaci. Ta by měla sdružovat ty, kteří byli v mládí adoptovaní. Už tahle absurdní zápletka rozjíždí kolotoč, ze kterého se všechny postavy vypotácí trochu jiné, než byly na začátku. Alespoň z pohledu diváka.

Jednou z inspirací pro film Nic proti ničemu byla práce na dokumentu o Straně zelených, kdy byl autor přítomen různým vyjednáváním, hlasováním. "Zaujala mě ta skupinová dynamika těch jednání a pokusil jsem se ji přenést i do filmu,“ řekl Právu Petr Marek.

Konkurencí bude slovenský Viditelný svět. Jeho autorem je Peter Krištúfek, který už ve Varech byl s hudebním dokumentem Momentky. Do hlavní role svého psychologického dramatu obsadil českého herce Ivana Trojana. „Obdivuju ho už dlouhé roky, mám rád jeho postavy, které se velmi často pohybují na křehké hranici normálnosti a vyšinutosti. Navíc jsme se s Ivanem rychle spřátelili, mluvíme stejným vnitřním jazykem,“ řekl Právu sám režisér.

Mimo jiné se Ivan Trojan podílel i na podobě konce filmu, Krištúfek měl totiž dlouho dvě varianty. “Čekal jsem, co vyplyne ze samotného natáčení. Až s Ivanem a kameramanem Martinem Štrbou jsme u piva (oni) a vína (já) vymysleli, jak to vlastně celé skončí. Vzpomínám si, jak jsem pak pozdě v noci, opilým hlasem objednával u produkce steadycam na další den. Naštěstí to vzali vážně,“ směje se režisér.

Petr Marek měl prsty i v chorvatském snímku

Českou stopu ve třetím zmiňovaném filmu má na svědomí opět Petr Marek. Se svou skupinou MIDI LIDI totiž zahrál na jednom vzpomínkovém aktu, který na počest své chorvatské babičky uspořádaly její vnučky v dokumentární hudební komedii Marijiny, debutu režisérky Željky Sukové. Aby toho nebylo málo, ta má za manžela Čecha a studovala na pražské FAMU.

Mezi další pozoruhodné snímky z této sekce patří Belvedere režiséra Ahmeda Imamoviče, který se ohlíží za srebrenickým masakrem z roku 1995. Válečná vdova v něm přebývá v uprchlickém táboře a čeká, až se v masových hrobech najdou pozůstatky její rodiny. V absolutním kontrastu s touto černobíle natočenou pomalejší linií je pak jiná, barevnější, hlučnější odehrávající se kolem reality show Big Brother.

Celý černobílý a minimalistický je ruský snímek Srdce jako bumerang Nikolaje Chomerikiho. Jeho hlavní postava – třiadvacetiletý Kosťa – má problémy se srdcem, umřít může vlastně kdykoliv a my sledujeme jen několik dní v jeho životě. Film vyniká hlavně krásnou kamerou, se kterou se podíváme i do moskevského metra, kde je hrdina zaměstnán. Vizuálně zajímavý je také snímek A nebylo lepšího bratra, odehrávající se v ázerbajdžánském Baku v sedmdesátých letech minulého století. Murad Ibragimbekov ho natočil podle románu svého vlastního otce.

K vidění bude komiks s ježkem na skateboardu

Divokými střihy a barevnou stylizací vyniká film Generation P režiséra Victora Ginzburga, který vyšel z literární předlohy zástupce současného ruského postmoderního románu Viktora Pelevina, Ono P v názvu značí Pepsi. Barev si divák užije i v adaptaci slavného polského komiksu Ježek Jiří, kde se autoři Wojtek Wawszczyk, Jakub Tarkowski a Tomasz Leśniak přes prostou zápletku strefují do všelijakých neduhů současného Polska.

„Hlavní hrdina, ježek Jiří, rád jezdí na skateboardu, s oblibou popíjí pivo, má více než kladný vztah k ženám a nebere si servítky. Je to film plný osvěžujícího, nekorektního humoru a nakažlivé energie,“ říká Lenka Tyrpáková.

Za generační výpověď lze označit bulharský film Tenisky režisérů Ivana Vladimirova a Valerije Jordanova. Šestice mladých lidí se v něm potkává jedno léto na jedné pláži Černého moře. Problémy nechali daleko za sebou. Jeden z nich má kameru a zachycuje sny i motivace ostatních. Minulost ale čeká už za prvním rohem. U stejného moře, ale na jeho gruzínském pobřeží se odehrává zejména na atmosféře postavený snímek Bílé jako sůl, i tady se protínají postavy různé povahy, s různou minulostí.

Jednou z výjimek mezi vesměs mladými tvůrci je letos zkušený režisér Aktan Arym Kubat, který do Varů přiveze sociální drama kazašské rodiny, jejíž otec odejel za prací do Ruska a kdesi se tam ztratil. Matka dvou synů se tak snaží uživit své dva malé syny, jak se dá. Film kyrgyzského režiséra, jehož předchozí snímky získaly řadu ocenění na významných světových festivalech, nese jméno Ráj pro mámu.

Punk na makedonský způsob

A nakonec jeden potenciální divácký hit – makedonský film Punk's Not Dead Vladimira Blaževského. Čtyřicetiletý Makedonec Mirsa dává po sedmnácti letech dohromady svou kdysi populární punkovou skupinu. Chce s ní vystoupit na koncertě v „albánské“ části Makedonie. To už samo o sobě naznačuje, že vyvrcholení téhle komediální road movie bude stát za to.

Celkem je tedy v soutěžní sekci Na východ od Západu k vidění dvanáct filmů. O vítězi rozhodne pětičlenná mezinárodní porota v čele s bulharskou producentkou Rossitsou Valkanovou.