Její herecký rejstřík je nevídaně široký - poprvé vstoupila na divadelní prkna jako Ofélie v Hamletovi, naposledy jsme ji viděli ve čtvrtém pokračování Pirátů z Karibiku: Na vlnách podivna. Pro divadelní publikum proslula jako velká shakespearovská herečka, světové slávy na stříbrném plátně dosáhla jako M - nadřízená agenta 007 Jamese Bonda.

Narodila se 9. prosince 1934 v Yorku v severovýchodní Anglii irské matce a anglickému otci. Po obou rodičích zdědila temperament, výbušnost a také výřečnost, kterou léty ozdobil jiskřivý i břitký vtip.

Shakespearovi s láskou

K divadlu přišla už jako malá díky otci, který byl lékařem yorského Královského divadla, a malá Judith Olivia trávila ve vůni šminek a společnosti bohémů spoustu času. Nebylo tedy divu, že po krátkém koketování s výtvarným uměním začala studovat herectví na Central School of Speech and Drama, kde chodila do třídy mj. s další budoucí velkou herečkou Vanessou Redgraveovou. A hned své první profesionální herecké krůčky udělala ve slavném souboru Royal Shakespeare Company jako Ofélie.

„Všechno je to o Shakespearovi,“ říká dodnes s láskou, když mluví o svém vztahu k divadelní práci, a její kariéra to potvrzuje: hrála ve Snu noci svatojánské, v Romeovi a Julii, Veselých paničkách windsorských i v dalších Shakespearových hrách, a už jako sedmadvacetiletá vystupovala s Královskou shakespearovskou společností ve Stratfordu nad Avonou.

„Nikdy jsem nebyla krásná, proto si myslím, že mám asi talent, když jsem si mohla zahrát tak pěkné role,“ říká s humorem. Těch rolí byla i vedle shakespearovských obrovská pestrá škála, její výkony v nich jsou ceněné kritikou i akademiemi, ona sama je milována diváky.

O úctě, které se v Británii těší, svědčí i to, že si ji v roce 2001 vybrali pozůstalí po britských obětech teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku, aby přečetla vzpomínku při smuteční mši ve West minsterském opatství. O rok později byla zvolena druhou nejoblíbenější ženou Velké Británie -hned za Alžbětou II. Podle britského odborného magazínu Stage je dokonce nejlepší divadelní herečkou všech dob. A snad ani titul Dame of the British Empire, který dostala od královny, nemůže být pro žádnou herečku tak cenný jako toto označení. Ostatně Denchová dokonce několikrát řekla, že ji šlechtický titul obtěžuje - což je vzhledem k tomu, že je zastánkyní monarchie a přítelkyní královské rodiny, až překvapivé.

A také prý má navzdory všem úspěchům a cenám pořád trému. „Vlastně jsem teď mnohem nervóznější. Myslela jsem si, že jsem bývala docela nervózní, když jsem začínala, ale teď je to mnohem horší, protože předpokládám, že lidé ode mě očekávají stále více,“ řekla před časem herečka, která si rozhodně nemyslí, že je ve své profesi dokonalá: „Toho dne, kdy budu mít pocit, že už umím vše, herectví zanechám,“ tvrdí.
Nicméně za výkony na prknech, jež znamenají svět, byla mnohokrát odměněna, přičemž asi nejslavnější pro ni byl rok 1996, kdy dostala jako jediná v historii Cenu Laurence Oliviera za dvě role v různých představeních: v muzikálu Malá noční hudba a v činohře Absolute Hell.

Oscar za osm minut na plátně

Od začátku herecké kariéry se začala objevovat jak v televizi, která jí přinesla spoustu krásných postav v jednotlivých filmech i seriálech, tak na stříbrném plátně. Ani tam ji velký dramatik neminul: se shakespearovským režisérem Kennethem Branaghem natočila jeho slavný debut Jindřich V. i Hamleta a za roli královny Alžběty I. ve filmu Zamilovaný Shakespeare dostala Oscara. Je to přitom druhá nejkratší Oscarem odměněná role v historii. Denchová je na plátně celkem osm minut ve čtyřech scénách (za nejméně, šest minut, dostala v roce 1976 Oscara Beatrice Straightová za film Network), přesto nikdo nepochyboval, že si Denchová cenu zasloužila. A je také jednou z mála hereček, která se velké filmové slávy dočkala po šedesátce.

V roce 1995 se poprvé objevila jako M ve filmu Zlaté oko s Piercem Brosnanem v roli Bonda - a rázem ji znal celý svět. A protože velkým hercům přináší sláva nejen nabídky, ale také úspěchy, v roce 2007 měla Denchová na kontě další prvenství: jako jediná získala šest oscarových nominací po dovršení šedesáti let! Do té doby dostali po šedesátce víc než jednu nominaci pouze Katharine Hepburnová, Paul Newman, Laurence Olivier, Spencer Tracy, Melvyn Douglas a Edith Evans - ale vesměs „pouhé“ tři.

Posedmé s Jamesem Bondem

Dobrodružství Jamese Bonda si užívá neméně než jiné, třeba i serióznější role. „Baví mě to, samozřejmě, nedá se tomu odolat,“ řekla při premiéře Quantum of Solace, který byl její šestou bondovkou (předtím Zlaté oko, Zítřek nikdy neumírá, Jeden svět nestačí, Dnes neumírej a Casino Royale), a už nyní je na příští rok ohlášena premiéra další s názvem Bond 23 (pořadové číslo bondovské série). Bonda hraje znovu Daniel Craig, režíruje britský oscarový režisér Sam Mendes (Americké krása, Nouzový východ), tedy rovněž tvůrce, který se proslavil především vážnými dramaty.

Filmem, který jako by byl psán pro ni a kde ztělesnila prototyp londýnské smetánky, byl snímek Show začíná. Denchová v něm úžasně zahrála noblesní, rozmazlenou, arogantní, nesnesitelnou a hádavou lady břitkého vtipu, umrtvující paličatosti i přirozeného šarmu -zejména tam, kde ho potřebuje k prosazení svého. Poznáme ji tam však i jako ženu, která hluboko pod slupkou pečlivě ukrývá citlivé a vždy důstojné srdce.

Královna i protivná učitelka

Za roli paní Hendersonové v Show začíná (přesný překlad originálního názvu je Paní Hendersonová uvádí) byla nominována na Oscara stejně jako předtím za roli královny Viktorie v dramatu Paní Brownová; nominace má dále za vedlejší roli Armande v Čokoládě a za hlavní v dramatu Iris o ženě postižené Alzheimerovou nemocí a v Zápiscích o skandálu. Za ně byly dokonce nominované společně s Cate Blanchettovou ta za roli vedlejší. Ani jedna sice nevyhrála (Denchovou „porazila“ Helen Mirrenová Královnou a Blanchettovou Jennifer Hudsonová s Dreamgirls), nicméně Zápisky o skandálu byly pro ni a její pověst skvělé herečky velmi důležitým filmem.

Jindy okouzlující Denchová tu exceluje jako zestárlá, protivná, osamělá a veskrze skeptická profesorka dějepisu na londýnské střední škole. A právě díky jejímu výkonu se její postava navzdory všemu zlu, které způsobila nejen své mladé kolegyni, nestala jednoznačným monstrem, jak by se nabízelo u méně brilantní herečky. „Líbila se mi předloha a moc jsem chtěla pracovat s Cate,“ řekla k roli Denchová a dovedla ocenit i svou mnohem mladší kolegyni: „Pro Cate nebyly jednoduché milostné scény s mladším kolegou ani ta, kdy se se mnou, starší dámou, musí prát. Všechny ale zvládla bravurně,“ komentovala výkon Blanchettové.

Na prvním místě je rodina

Svůj vztah i k nejmladší herecké generaci dala najevo mimo jiné na Berlinale v roce 2007, když slavnostně dekorovala mladé evropské herce, vybrané pro třídenní akci Shooting Star, v níž se evropské talenty představují mezinárodnímu tisku, agentům a producentům. Tehdy mezi nimi byla česká herečka Klára Issová, která o setkání s Denchovou Právu řekla: „Byl to úžasný zážitek, prohodila jsem s ní i pár slov, a nejvíc na mě zapůsobilo, když nám ona, která je už tolik let na vrcholu slávy, předala svou zkušenost: Musíte pořád tvrdě pracovat, nikdy nesmíte polevit. Jak jednou zaparkujete auto do garáže, už nikdy nevyjedete.“

Přesto je ale pro ni na prvním místě rodina. „Je to vždy v mém životě to nejdůležitější, všechno ostatní je až na druhém místě,“ říká žena, která byla 30 let vdaná za jediného muže, herce Michaela Williamse, který v roce 2001 podlehl dlouhému boji s rakovinou.
„Ano, od Michaelovy smrti pracuji víc, do té doby jsme oba vždy dbali na to, abychom si našli dost času sami pro sebe,“ přiznává Denchová. Dnes se těší z dcery Finty, která je také herečkou, a z devítiletého vnuka Samuela.